bez smyslu

6.kapitola:nemám ráda vodu a sebe už vůbec ne 2.část

Mája mi řekla že chce pokračování - tady je.

Potom co jsem si přestala psát s Májou jsem si dala večeři, vyšistila si zuby a trochu jsem cvičila
(muselo to vypadat komicky), nachystala si věci na čtvrtek a lehla jsem si. Nechtělo se mi číst si ani se na nic dívat, chtěla jsem nad něčím přemýšlet. Ale nad čím? První téma, které mě napadlo byl tábor. Myslím že letošní tábor bude obzvlášť zajímavý. Možná budu ve skupince nejstarší. Možná budu nosit děti, když nebudou moct, chodit místo ně na hlídky a tak.
Mám v plánu si dát poslední hlídku, na které budu sama jako vždycky. Mám to ráda protože si můžu pokecat sama se sebou. A navíc jsem už v šest vzhůru takže vtát mi problém nedělá...
Tohle téma mě po chvíli přestalo bavit a začala jsem přemýšlet nad naší třídou - jako vždycky.
Tentokrát jsem přemýšlela o lyžáku.
Chtěla jsem zpátky. Bylo super když jsme poslouchali, jak nám ožralej Pazdík ( manžel Pazdíkové a učitel těláku) vyprávěl o tom že jsme opičky z Brazílie. Bylo super sjíždět po kopci tím nejhorším možným způsobem, který mě napadl. Bylo super
povídat si. A moje nejlepší vzpomínka je nejhorší vzpomínka mojí nejlepší kamarádky - Kate. Tehdy k nám na pokoj přiletěl Doušek s tlusťochem.
Řekli nám, že se máme Kate zeptat, koho má radši, jestli Douška nebo tlusťocha. Pak si zalezli pod postel a do skříně a poslouchali náš rozhovor.
Podobných kravin se stalo na lyžáku ještě hodně. Vzpomínám si i na flašku, která byla strašně nudná. Nic jsme se nedozvěděli ani nevyžvanili, jenom kraviny. Chci zpátky! Chci zpátky tam, kde se i Doušek choval normálněji, kde se každý den něco dělo, kde byl sníh! Léto je super ale lyžák byl nejlepší týden v mým životě.
Je půl jedenácté a já nechci zaspat, píšem z přírodopisu. Neumím to takže si musím přivstat. Dobrou 😘