Vzpomínky... jediná věc, která mě vždy dostane na kolena. Když potkám osobu, na kterou mám skvělé vzpomínky, ale dopadlo to mezi námi špatně. Nebo osobu té osobě neuvěřitelně podobná. V tu chvíli si myslím bůh ví co, a snažím se nekoukat směrem k ní. Ale přijdu domů, zalehnu do postele, vrátím se ke vzpomínkám a až po chvíli si uvědomím, že mě bolí na hrudi a po tvářích se mi kutálí slzy. Je neuvěřitelné, jak samotné vzpomínky dokážou ublížit. Nejradši byste je smazaly ze své paměti, ale zároveň je nechcete ztratit. Je to bolestivý proces, který ale musíte přetrpět. Co je horší? Psychická nebo fyzická bolest? Podle mě psychická, protože je tolik situací, které vás dokážou dostat na dno a poškodit vaší psychiku. Samozřejmě je tu i kladná část. A to ta, že pokaždé když se zvednete ze dna, tak jste o malinko silnější a rozumnější než když jste na to dno dopadli. Řekla bych, že je to protiklad proti kladu. Ale určitě by mě zajímal Váš názor. Pište mi své názory buď do komentářů, nebo do zpráv. Velice mě to potěší.
