Poslední dobou nespím. Budím se propocená s brekem. Každou noc prožívám noční můry. Každý den se cítím na dně. Nedokážu klidnit svoje emoce. V mé hlavě není něco v pořádku. Začínám se bát sama sebe, bojím se o ostatní, ale i o sebe samu.
Před půl rokem se mi něco přihodilo. Vytočil mě spolužák, úplnou kravinou, ale i to mě dokázalo vytočit tak, že jsem se rozeběhla a chtěla ho strčit z okna, u kterého zrovna stál. Problém byl v tom, že jsem ani nevěděla, co dělám. Necítila jsem své pohyby. Jen jsem mu chtěla ublížit. Sekundu před tím, než jsem mu ublížila na zdraví, jsem se probrala. Zmocnila se mě panika, utekla jsem ze třídy na chodbu, kde jsem se snažila uklidnit. Něco podobného se mi stalo včera... Skoro 2 roky se věnuji kickboxu, zápasím. Včera jsme měli trénink a trenér rozhodl, že na konci si dáme lehký sparring. Šla jsem proti své kamarádce, která je opravdu dobrá. Zasazovala mi rány a držela si mě od těla. Deptalo mě to. Chtěla jsem jí to vrátit, ale nemohla jsem se k ní dostat. Začala jsem hysterčit, jako vždy. Když mi dala ránu, tak jsem ji chytla ruku, tak abych ji mohla zlomit. Byla jsem pevně rozhodnutá to udělat. V tu chvíli na nás zařval trenér. Pustila jsem ji. Pohltila mě panika. Nemohla jsem dýchat, šla jsem se napít, lehce jsem se zadusila, a tak jsem běžela ven zvracet. Venku jsem se uklidnila. Až doma jsem si pořádně uvědomila, co jsem vlastně chtěla způsobit. Co se to se mnou děje? Pokaždé, když se něco takového stane, tak jsem jako jiný člověk. V tu chvíli nevím, co dělám. Co když někdy někomu skutečně ublížím?
