Všechnypříběhy lásky mají hodně společného. I já jsem to jednou zažila. Ale to už jedávno. Pamatuji si, že láska se vrátila s novou nadějí a s novýmisny. Ale tohle není příběh o návratu, nýbrž o poznání. Psal se rok 2016. Venku pražilo srpnové slunce. Na modrém nebi neplul jediný mráček a tráva díky silnému žáru, pomalu a jistě, sesychala. Ticho vylidněných ulic přerušil občasný hluk motoru projíždějícího vozidla. Jak se den blížil k večeru, venkovní teploty klesaly, ale slunce stále zářilo pozitivním světlem do lidských srdcí. Toto světlo naplnilo i mé srdce. Pozitivně naladěna jsem vyrazila vstříc svému osudu. Míjela jsem tváře, na kterých tančila jak sluneční zář, tak i přenádherný a upřímný úsměv. Jenže tento den měl být ještě krásnější. Mé srdce bylo a zároveň nebylo připravené. Můj zrak se střetl s jiným. Andělsky modré duhovky neoslnily jen mou mysl. Srdce mi bušilo. Svět kolem se zastavil a já jen vnímala každý jeho detail. Nikdy v životě jsem neviděla nádhernější lidskou duši. V očích se mu zračila laskavost, upřímnost a odhodlanost. Sledovala jsem jemně narůžovělé rty, které se rozevřely a chystaly se vyřknout pozdrav k mé osobě. Konečně se naplnila dlouho očekávaná chvíle. Uvolněním napětí mnou projel pocit podobný elektrickému proudu. Na tváři se mi rozlil spokojeně nervózní až křečovitý úsměv. Svět kolem nás se znovu spustil do pohybu, ale mé srdce jako by zůstalo stát. Spíše mé tělo opustilo a vydalo se na poznávací cestu nově poznaného anděla.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Svému srdci nikdo neunikne. Proto je lepší poslouchat, co říká, aby nedošlo k ráně, kterou nečekáš. Poslouchala jsem své srdce. Propadla jsem té kráse života. Čím blíž jsem byla jeho duši, tím víc se mi život zdál nepopsatelně nádherný. Až tenkrát jsem se cítila živá a plná energie, kterou mě nabíjel. Už jsem to nebyla jen já, byly jsme to my. Dva blázni propadající se do neznáma. S ním se mi každá překážka zdála tak snadno překonatelná. Jeho teplé polibky představovaly náplasti na mé rány. Má praštěná osobnost ladila s tou jeho. Jeho smích zněl jako dokonale naladěná kytara. Každý dotek mi způsobil husí kůži. Můj strach v jeho pevném objetí se vytratil a já byla šťastná.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Bohužel tento příběh neskončil happyendem. Představa nádherné společné budoucnosti se rozpadla v prach, který nepříjemně ledový vítr rozehnal do všech koutů světa. Srdce utrpělo neskutečnou bolest. V hrudi zůstala prázdnota. Temnota společně se samotou obklopovaly mou duši, mysl i tělo. Svět pohasl a já s ním. Den se střídal s nocí. Bolest se zhoršovala. Svět kolem běžel dál. Stála jsem na místě. V paralýze mé mysli docházelo, že už se nikdy nevrátí. Stále ho vídám. Ve snech. V představách. V slzách. Slýchávám jeho hlas v textech písní. Odešel, ale stále tu je. V mých vzpomínkách. Navždy tu bude.
W/ love
-T
