Forever Begining (HP - FF)

6.

Dnes má dorazit Tom a já už jsem od šesti hodin ráno na nohou, jelikož jsem nedočkavostí nemohla dospat.Připravila jsem mu pokoj pro hosty a už jen čekala až dorazí. Byl druhý týden prázdnin a mě už se stýskalo po Bradavicích a konverzacích trvajících až pozdě do noci, které jsem s Tomem vedla, po našem blbnutí, po tom jak jsem ho otravovala malými a neškodnými kouzly, jednoduše se mi stýskalo po něm. Nedá se ani popsat jak moc. Vždycky když jsem byla s Tomem připadala jsem si, že zapadám a věděla jsem, že Tom mi rozumí. Jako by byl má spřízněná duše. Druhá část mé osobnosti. Připadala jsem si, že jsme jedna osoba, že jsme dvě strany jedné mince, stejní a přitom originální. Rozuměla jsem si s ním víc než s kýmkoliv jiným a, přestože mi nebylo ani dvanáct, věděla jsem, že s ním budu navždy. Věděla jsem, že ho miluji, ale nemohla jsem mu to říct, protože jsme přeci jenom ještě děti a navíc jsem si byla víc než jistá tím, že on mě nemiluje, ale i přesto jsem se nemohla vzdát toho plamínku naděje, který někde hluboku uvnitř mě stále plál. Byla jsem bezmocná. Měla jsem nutkání udělat všechno, ale úplně všechno, co by po mě Tom chtěl. Jako bych byla začarovaná. Propadla jsem kouzlu jeho charakteru. V mém přemýšlení o Tomovi mě přerušil zvonek. Okamžitě jsem se rozeběhla dolů ze schodů a málem jsem se přerazila. U dveří jsem však byla první a tak jsem byla také první kdo okupanta mých myšlenek viděl. ,,Ahoj Mary," řekl a nervózně se podrbal na zátylku, usmívající se tím jeho nesmělým úsměvem, který mě dostával do kolen. ,,Ahoj Tome," řekla jsem a upřímně se usmála.  ,,Pojď dál." Pustila jsem ho do předsíně. ,,Oh, Tome! Ty už jsi tady! Jakpak si se měl?" Začala hned mamka. ,,Dobrý den paní Better. Měl jsem se dobře, děkuji za optání," odpověděl jí Tom obratem. ,,Zaveď ho do pokoje Tesso. Musíš být vyčerpaný, vybal si a já vám dvoum mezitím udělám muffiny," usmála se. ,,Dobře mami," usmála jsem se, chytla Toma za ruku a už ho táhla po schodech nahoru. Tom si jen tak tak stačil vzít kufr a už jsme stáli u dveří do jednoho z pokojů pro hosty. ,,Tohle bude tvůj pokoj," usmála jsem se na Toma a otevřela dveře. ,,Děkuju, že tady můžu být Mary," usmál se na mě. ,,Nemáš za co Tome! U nás se vždycky najde místo," usmála jsem se. Od Tomova příjezdu se jen usmívám. Zničeho nic mě Tom obejmul. Po vteřině překvapení jsem ho obejmula na zpět a v objetí jsme tam stály dobrou půl minutu. ,,Asi tě nechám si vybalit," zčervenala jsem. ,,Dobře," řekl Tom a myslím, že se také červenal. Že bych přeci jen měla nějakou šanci?

Ahojky! Doufám, že se máte dobře a že se vám dnešní kapitola líbila! Nebudu sem psát jak mě mrzí, že jsem tak dlouho nic nenapsala, protože jsem měla moc práce se školou, ale je to pravda. No nic. Zatím ahoj!

Vaše TerkaVeverka