Forever Begining (HP - FF)

3.

,,Já se tak strašně těším až budeme v Bradvicích. Jen se trochu bojím do jaké koleje se dostanu. A co ty Tome? Do které koleje si myslíš že se dostaneš? Já se nejspíš dostanu do Havraspáru jako moje mamka a nebo do Zmijozelu, jako táta," řekla jsem Tomovi. ,,Já nevím. Moc se v těch kolejích nevyznám, ale doufám že budeme v koleji spolu," řekl a znovu se tak strašně zvláštně usmál. ,,Stoprocentně budeme," řekla jsem a mile se usmívala. ,,Dáte si něco milánkové?" Zeptala se mile paní která prodává sladkosti. ,,Prosím čtyři čokoládové žabky, pět dýňovích paštiček a jendny bertíkovy fazolky tisíckrát jinak," podala jsem jí za to peníze a sedla si zpátky na sedačku. ,,Na, vem si," nabídla jsem Tomovi, který s velkou chutí přijal. Po zbytek cesty jsme si povídaly a představovaly si jaké to asi bude v Bradavicích. Po nedlouhé době vlak zastavil a my si vystoupili. Venku svolával prvňáky jakýsi muž s mrožím knírkem obtloustlejší postavy. S Tomem jsme se k němu vydali a pak se zbytkem prvňáků zamířily k loďkám, spolu jsme si do jedné z nich posadili a dívaly se na tu nádheru. Obrovský hrad v jehož oknec se svítilo vypadal v noční obloze poseté hvězdami a za záře měsíce úžasně. Jen co jsme v loďkách dorazili ke břehu rozešli jsme se k mohutné bráně kterou jsme prošli a došli jsme až k dalším dveřím. Tam nám ten pán, tedy vlastně profesor Křiklan vysvětlil, že za těmi dveřmi je velká síň ve které nás pomocí moudrého klobouku zařadí do jedné z kolejí. Jen co jsme vešli do síně všechny phledy se upřely na nás a jí znervózněla. Jelikož mám příjmení na b tak jsem přišla na zařazování mezi prvnímy. ,,Tessa Mary Better!" Pomaličku jsem se rozešla k moudrému klobouku dosedla jsem na stoličku a pan profesor mi na hlavu posadil moudrý klobouk a ten mi zakryl výhled. ,,Hmm. Bude velmi těžké tě zařadit," řekl mi. ,,Jsi velmi chytrá a přátelská, ale na druhou stranu jsi i odvážná a cílevědomá. Hmmm, už vím kam s tebou. Jen doufám že toho nebudu litovat. Zmijozel!" Vykřikl nakonec klobouk a já si oddychla. Sedla jsem si ke stolu a čekala než zařadí Toma. Po dlouhé době jsem konečně zaslechla jeho jméno a čekala jsem kam ho zařadí. Klobouk se u něj rozmýšlel mnohem déle než u mě až nakonec vykřikl jméno koleje. ,,Zmijozel," byla jsem tak šťastná že je Tom ve stejné koleji. Po zařazování proběhla večeře a ředitel Dipett nám řekl proslov. Nakonec jsme se za naším prefektem vydali do zmijozelské společenské místnosti. Popřála jsem Tomovi dobrou noc a odebrala se do postele.

Ahoj! Doufám že se kapitola líbila, a jakákoli odezva na ni (hvězdičky nebo komentáře) nesmírně potěší. Takže se uvidíme u další kapitoly.

Vaše TerkaVeverka