Forever Begining (HP - FF)

10.

Další týden uběhl a Tom z komnaty vypustil baziliška. Dva studenti zkameněli a já si říkala že je to v pořádku. Přeci jen, trocha mandragor a jsou zase na nohou. Jenže se všichni začali bát. Každým týdnem studentů zkamenělo víc a víc a čistokrevní se začali nad mudlorozené povyšovat více než obvykle. Z Bradavic se stávalo bitevní pole, ale já to ignorovala. Jediné co mě zajímalo byl Tom. Zaslepená láskou jsem ho nechala pokračovat a neohlásila to. A tak by to pokračovalo ještě dlouho kdyby v únoru nezemřela ta dívka. Havraspárka z nižšího ročníku. Uršula se jmenovala. Neznala jsem ji osobně, ale i tak mě to zasáhlo.

,,Tome co se stalo? Proč je ta dívka mrtvá?" Ptala jsem se šokovaně se slzami v očích. ,,Já... Já nechtěl aby zemřela... Ona-ona byla v té umývárně když jsem otevřel komnatu. Vi-viděla Baziliškovy oči... Nechtěl jsem aby umřela a teď kvůli tomu zavřou Bradavice!" Tom byl v šoku. Viděla jsem, že to nechtěl. Přišla jsem proto blíž k němu a vtáhla ho do objetí. Obmotal mi ruce kolem pasu a položil svou hlavu na mou hruď. Já ho objímala jednou rukou a tou druhou ho hladila po vlasech. Nemohl za její smrt.

Nakonec se vše vyřešilo. Tom komnatu uzavřel a já mu pomohla vinu hodit na jednoho třeťáka z Nebelvíru, který tu měl akromantuli. Akromantule, ač méně než Bazilišek, jsou nebezpečné a život ohrožující. Nikdo, a obzvláště ne malý kluk, by měl mít alromantuli. Třeba by nesnědla jeho, ale pouze jeho přátele, a i tak je pravděpodobnost toho, že by ho nezabila, velice nízká. Sice nebylo v plánu, že toho kluka vyloučí, ale beztak tu neměl místo. Poloobr aby se učil magii? To je věc, která náš svět jednou zničí. Nekouzelníci a kouzelné stvůry a tvorové by se neměli učit magii.

Všechno se odehrávalo strašně rychle a já si ani neuvědomila kým se stávám. Když jsem na to přišla bylo moc pozdě. Stala se ze mě mudly a kříženci opovrhující čarodějka. Nedokázala jsem vydržet v blízkosti mudlů a mudlovských šmejdů. Bylo by to v pořádku kdyby se mě jeden z nich jednou nedotkl. ,,Co si to dovoluješ? Nesahej na mě ty špíno!" Křikla jsem a mávla jeho směrem rukou jako bych ho chtěla odhodit, jenže on vážně odletěl jako by ho někdo trefil kouzlem. Tohle nebyla divoká magie to jsem poznala hned, tohle bylo něco jiného. Jakási kouzelná moc jež jsem měla, ale o níž jsem do toho dne neměla tušení, a tak jen co jedno pátrání po původu skončilo, začalo nové a s Tomem jsme znovu trávili hodiny v knihovně.

Ahoj! Doufám, že se vám dnešní kapitola líbí a lehčí poskok v čase vám nevadil. No já už musím takže zase příští týden!

Vaše TerkaVeverka