Forever Begining (HP - FF)

11.

Dny ubíhaly a já začínala být zoufalá. Nic o původu mých schopností se nám nedařilo najít. Jako by nikdo jiný přede mnou takové schopnosti neměl. Tom mě uklidňoval tím, že jeho původ jsme taky neobjevili hned, ale tentokrát to bylo jiné. Všechny knížky, ve kterých by to mohlo být už jsme totiž předtím četli když jsme hledali kdo je Tom zač. Jediné místo, ve kterém by mohlo něco být, bylo Oddělení s omezeným přístupem. Jen tam byly knihy, které jsme neznali, ale dostat se tam bylo problém. Potřebovali jsme povolenku od učitele. A to docela dost rychle.

Rozhodli jsme se přemluvit profesora Křiklana, jelikož je nejlépe ovlivnitelný a navíc jsme v Křikově klubu. Byl zrovna pátek a jeden z jeho večírků a tak jsem se namalovala a vzala si šaty. Šli jsme tam spolu s Tomem jako pár. Když jsem vyšla u pokoje Tom už čekal pod schody v obleku a vyhlížel mě. Když mě uviděl usmál se. Došla jsem k němu a zahákla ruku do té jeho. ,,Vypadáš úžasně," pochválil můj vzhled. Celá jsem zčervenala. ,,Ty taky nejsi k zahození," usmála jsem se na něj a vydali jsme se spolu na večírek.

Všichni už jsme dorazili a tak mohl večírek začít. Neměla jsem je moc v oblibě. Večírky, šaty a makeup a všechno ostatní okolo přišlo mi to jednoduše až moc. Já měla radši klid a pohodu jen s vybranými lidmi a sklenkou vína nad nezávaznou konverzací. To byla taková moje idylka. Jenže teď jsem s Tomem seděla vedle sebe u stolu a musela se usmívat na lidi okolo a vést s nimi konverzaci. Velice nudnou konverzaci. Jako vždy se Křiklan snažil na vše vyptávat a doplňoval to svými nesouvisejícími příběhy, které byly zbytečně dlouhé a extrémně nezáživné. Kdyby Tom občas nepřinesl něco co vše udělalo vtipným asi bych tam usnula.

Po skončení večírku jsme tam s Tomem zůstali. Museli jsme Křiklana přinutit dát nám tu propustku. Netušíc o naší stálé přítomnosti se k nám profesor otočil. ,,Tome, Tesso, jaké to překvapení! Proč tu stále jste?" Zdvořile se nás zeptal s úsměvem na tváři. ,,Víte pane profesore, my by jsme potřebovali jisté knížky z Oddělení s omezeným přístupem, a tak jsme vás chtěli požádat o propustku. Víme že to je lehce zvláštní se ptát po takovéto věci, ale doufali jsme že, s vaším pochopením pro nás, by jste mohl svolit," řekl Tom a já jen zašla nad jeho presvedčovacími schopnostmi. ,,Oh! Ale jistě! Proč bych neměl povolit dvoum nejlepším studentům v ročníku přístup k další četbě! Jsem si jistý že už jste vše ostatní lehce zajímavější přečetli," usmál se na nás a napsal nám na papír propustku. Hledání po mém původu mohlo započnout.

Po nějaké době jsem zpět a přináším vám novou kapitolu! Doufám že se líbí a zatím ahoj!

Vaše TerkaVeverka