Forever Begining (HP - FF)

7.

Roky ubíhaly a já se do Toma zamilovávala čím dál více. Byli jsme nejlepšími žáky v našem ročníku a neustále jsme trávili čas spolu, obklopeni všemi ostatními zmijozely. Byli jsme nazýváni zmijozelským princem a princeznou. Oba jsme se staly Prefekty a tradovalo se že příští ročník z nás obou udělají Primuse. Každé letní prázdniny jezdil Tom k nám a o každých Vánocích jsme spolu byli v Bradavicích. Teď jsme nastupovali do šestého ročníku a já stále nebyla schopná Tomovi mé pocity zdělit a to si říkáme vše. Spolu s Tomem jsme zjistili že je Zmijozelův dědic a teď pátráme po Tajemné komnatě, jelikož se Tom chce o svém rodu dozvědět více.

Momentálně sedíme s Tomem, Walburgou a Orionem Blackovými a Abraxasem Malfoyem v našem kupé a jedeme do Bradavic. Já s Walburgou řešíme co si vezmeme na letošní ples k oslavě příjezdu žáků z výměnného pobytu s americkou školou Ilvermorny. Nikdo z nás nemá ani tušení jací budou a tak je okolo toho velký hambuk. Tom, Abraxas a Orion všichni řeší jestli se budou vyměnní studenti také účastnit famfrpálových zápasů a jestli Zmijozel letos znovu vyhraje školní i famfrpálový pohár. Jediné co mě o nich zajímalo je kde budou zůstávat? Podle všeho se do Bradavic dostanou s pomocí přenášedel a nemyslím si že je v Bradavicích někde kolej pro hosty. ,,No a co ty Tesso? Jakou barvu šatů budeš mít ty?" Zeptala se mě Walburga a já se musela zamyslet o čem mluví, jelikož jsem jí celou dobu nevnímala. ,,Um. Já se nemůžu rozhodnout jestli zelené nebo černé, ale napadlo mě že bych si mohla nechat na zakázku udělat zelenočerné," odpověděla jsem jí a předstírala zájem. Všimla jsem si Tomova pohledu a věděla že poznal mou tichou prosbu o vysvobození. Kouknul se na hodinky a pak rekl: ,,Tesso, za deset minut je sraz Prefektů měli by jsme vyrazit ať nepřijdeme pozdě." Stoupl si a podal mi ruku aby mi pomohl vstát. ,,Dobře," řekla jsem a vděčně se usmála, ale to poznal pouze Tom. Když jsme vyšli z kupé musela jsem si oddechnout. ,,Díky, právě jsi mi zachránil život," usmála jsem se na Toma. ,,A co dostanu na oplátku lady v nesnázích?" ,,Nevím, co by si udatný zachránce přál?" Oba jsme se smáli.

Dorazili jsme do Bradavic a po každoročním proslovu ředitele Dipetta a výtečné večeři jsme s Tomem jakožto Prefekti zavedli prvňáky na kolej. Po té co jsme jim ukázali kudy do pokojů jsme se oba dva usadili do křesel před krbem, ve kterém však za celou dobu mého pobytu v Bradavicích snad ani jednou nehořel oheň. Zatímco jsme seděli vedli jsme konverzaci a jako skoro pokaždé ztratili pojem o čase. V době kdy jsme přestávali s konverzací byla skoro půlnoc a tak jsme si popřáli dobrou noc a vydali se spát. Ještě než jsem však stačila vyjít schody Tom na mě znovu zavolal. Sešla jsem proto schody, které jsem předtím vyšla a tak jsem teď stála přímo před Tomem. ,,Jen jsem ti chtěl znovu popřát dobrou noc," usmál se Tom a pak se ke mě sklonil. Jeho rty se přibližovaly k mým až se nakonec dotkly. Byl to letmý polibek, ale i tak byl nádherný a než jsem se nadála jakkoli odpověďet Tom už byl pryč. ,,Dobrou noc Tome," zašeptala jsem do ticha a na mé tváři se objevil úsměv.

Nová kapitola je tu a s ní i veliký dějový zvrat řekla bych. Doufám že se líbila a za týden se uvidíme i další kapitoly!

Vaše TerkaVeverka