blå ; lesbian

i

„víš, je docela pitomý tam chodit. polovinu třídy umění nezajímá a druhá polovina na vejšku nepůjde, tak k čemu se jdeme podívat na vysokou uměleckou," olivie si jako už několikrát za posledních deset minut zastěžovala že prostě nemůžeme zůstat ve škole ale musíme se jít podívat na pitomou vejšku.

„ráda bych podotkla že ta škola je partnerská s tou naší a jdeme tam hlavně do galerie." po mojich slovech olivie protočila očima, hodila na mě pohled který jasně říkal ať zmlknu, ale na dalších pár minut stejně neřekla ani slovo.

„kdyby jsme místo tohohle jeli na vejšku kde se zaměřujou na hudbu, mlčela bych," podotkla moje společnice když jsme přecházeli přes silnici.

„třeba pojedem. a dej mi taky," natáhla jsem k ní ruku když z kapsy vytáhla žvejkačky. eaton, který kráčel před námi se na olivii otočil, a po tom, co spatřil že olivia drží žvejkačky, natáhl k ní ruku. s protočením očí dala každému z nás jednu, a pak balení schovala.

„že já ty žvejky ještě tahám do školy, všichni se ke mně naserou a vezmou mi je," zamrmlala si pod nos.

„řekla olivie a obrala polovinu třídy o svačinu." věnovala mi vražedný pohled, ale to že se pak pobaveně uculila mi neušlo.

„prosím vás, poslouchejte aspoň chvíli!" učitelka se postavila na schody, které vedli k dřevěným dveřím, nad kterými byl velký napis mansæn's gallery, a na pravé i levé straně stáli sochy, pravděpodobně ztvárňující valtera mansæna, který byl zakladatelem téhle školy i galerie.

„jdeme do galerie naší partnerské školy, takže bych vás všechny poprosila aby jste se chovali slušně a poslouchali průvodce. nevím jak to bude probíhat, takže si dotazy, i ty ohledně galerie samotné a školy nechte na studenty a učitele. doufám že se budete chovat slušně!" vy v to věříte?

jen co jsme vkročili dovnitř, nemohla jsem se vynadívat. vše, co údajně ředitelka školy řekla, jsem hned vypouštěla ven, a doufala že aspoň olivie to poslouchá.

celá místnost byla obrovská a vypadala jako ta galerie z amerických filmů - po stěnách a na čtyřech sloupech viseli obrazy, uprostřed byli lavičky a na pár malých sloupcích byly zasklené nějaké výtvory. úplně vzadu byla chodba která vedla nalevo i napravo, a stejně tomu bylo i tady vepředu, kde jsme teď stáli.

vedle dveří byla nějaká - asi - recepce, kde stáli - asi - studenti a o něčem si v kroužku povídali. pár tváří mi bylo povědomích, ale jestli kvůli tomu že to byli bývalý čtvrťáci nebo že jsem je jen zahlédla ve městě, to jsem netušila. chvilku jsem je pozorovala, a nehorázně se mi líbilo jak každý z nich vypadá úplně jinak - naše škola byla přeplněná holkama i klukama co se snažili žít tím co frčí, takže do školy kolikrát přišlo pět holek podobně oblečených.

„a teď bych poprosila aby jste se rozdělili do skupinek tak asi po.. čtyrech a každýho z vás si přebere jeden ze studentů." olivia mě zatahala za rukáv a odvlekla k eatnovi, a jeho nejlepšímu kamarádovi rikkemu. nikdy jsme nebyli nějak velký kamarádi, a vlastně jsme se spolu navzájem bavili jen když jsme něco potřebovali, ale nikdo z nás s tím problém neměl.

bylo mezi námi ticho, dokud k nám nepřistoupila modrovlasá dívka s veselým úsměvem na tváři.

„ahojte! jsem amya a pro dnešní den vám tady budu průvodkyní."

- -

tbh, chtěla jsem tenhle příběh přepsat, ale po tom co jsem čtyřikrát za den otevřela wattpad s úmyslem napsat alespoň první kapitolu, a přitom jsem nedokázala vytvořit ani první větu (a když už jo, tak jsem nevěděla jak pokračovat), jsem to vzdala a vymyslela jak tohle pozměním:D

pro ujasnění, žádnej valter mansæn a jeho škola nebo galerie neni, je to vymšlený jako tady bude většina míst.
æ se v norštině čte normálně jako e, takže to bude [mansen]