blå ; lesbian

xiv

nejsem si jistá jak dlouho jsme se líbali, ale najednou to skončilo, my se od sebe obě zadýchané odtáhli a v tichosti se pozorovali. amya měla vlasy všude kolem hlavy, rty napuchlé a růžovější než jindy, tváře zrudlé a hrudník se ji prudce nadzvedával - nepochybně jsem takhle vypadala taky, jen nejspíš o něco méně sexy jak modrovláska.

„to bylo.."

„něco." se smíchem jsem se svalila vedle amyi a nechala se přitáhnout k ní blíž.

*

„takžeee," olivia se svalila na mou postel, sebrala mi polštář a pokračovala. „cos dělala o víkendu?"

zahodila jsem sešit norštiny vedle sebe a s pozvedlým obočím jsem otočila hlavu na oliviu.

„od kdy se zajímáš o to, co jsem dělala o víkendu?" naposledy se mě na tohle zeptala v prváku, druhý týden školy (to bylo i naposledy), od tý doby jsme vlastně vůbec nerozebírali naše životy mimo bygdøy. párkát olivie přijela a už ve dveřích mi hlásala že „neuvěříš, do bytu nad nás se nastěhoval šíleně sexy kluk a já místo toho abych ho balila tak kysnu tady.", „ten kluk nad náma chodí ráno běhat a pak se protahuje před barákem, sice kvůli tomu vstávám v šest ale kdybys viděla ty svaly.. mhmm.", „tomu neuvěříš! můj bejvalej se baví s tím klukem nad náma, kterej se příjmením jmenuje erghet, má před dveřma jedny ošoupaný tenisky a růžový bačkory, ale ty jsou asi jeho mamky a taky v sobotu pekli něco dobrýho..", nebo (a to se stalo nedávno, přimčemž to zakřičela přes celou chodbu) „byla jsem na párty a málem jsem přišla o panictví, ale pak tam přijela policie!"

„přijela jsi v pondělí ráno - to zaprvé, jo a kdo tě přivezl? - a celou školu si byla myšlenkama jinde," otočila jsem hlavu ke stropu, nervózně si kousajíc ret.

„noo," cítila jsem na obličeji olivin pohled, ale nepodívala jsem se na ní.

„noo?"

mlčela jsem. co bych taky měla říct? strávila jsem víkend u tý modrovlasý vysokoškolačky a celou neděli se s ní líbala a objímala?

„panebože!" olivie vyletěla do sedu, oči vyvalené. „že tys šla na nějakou párty a tams opilá ztratila panenství a celý víkend jsi strávila u toho kluka doma!?"

musela jsem se začít smát a kývat hlavou na znamení nesouhlasu. olivia se na mě nedůvěřivě dívala a já si v hlavě představila kluka namísto amyi a.. fuj.

„maio! jsme kamarádky, řekni mi to, vím že s někým něco máš, usmíváš se do mobilu a občas si sáhneš na rty a usměješ se a je to strašidelný! pověz mi toooo," zakňučela jako malý dítě, pramen vlasů si dala za ucho a já si až teď všimla že nemá naušnice.

zase jsem mlčela.

vlastně jsem spíš přemýšlela, co to vlastně je mezi mnou a amyou? nechtěla jsem se jí ptát, ale v hlavě mi běhali ty všechny víc-jak-kamarádský věci, a na rtech jsem zase cítila ty amyi a mohla jsem cítit její vůni a chtěla jsem to všechno prožívat pořád a pořád dokola.

„zase." prvně jsem olivii nepochopila, ale pak mi došlo že se usmívám, proto jsem rychle zvážněla a podívala se jí do očí.

„já nevím," nechtěla jsem nic říkat, ale při oliviném pohledu mlčet nešlo.

olivia povytáhla obočí, ale já stejně mlčela a promluvila až po delší chvíli.

„nevím co to mezi náma je a nevím jestli ti to chci říct, a to neni tak že bych ti nevěřila nebo tě nebrala jako kamarádku, já jen prostě.. je to složitý," hrála jsem si s prstama a přišlo mi že tohle je nejvážnější rozhovor co jsem kdy s oliviou měla. nikdy jsme se moc nesvěřovali, vlastně když jsem nad tím přemýšlela, nikdy jsem s oliviou nemluvila tímhle způsobem. olivia se mi sice svěřovala, ale olivia byla.. olivia.

„tak.. když mi to někdy řekneš, budu ráda," trochu se na mě pousmála, ale ne tak široce a ne tak vesele jako normálně, a já se jí chtěla omluvit i když jsem neměla za co, ale byla pryč.

zakňučela jsem trochu jako zraněný pes a zabořila hlavu do polštáře - mátla mě amya, mátla jsem se já, štvo mě že v tomhle nemám jasno. svěřila bych se olivii, a jak ráda, ale to jen v případě, že by amya byla kluk. vím že olivia proti lgbt nic nemá, ale něco jiného je akceptovat to u ostatních a něco jiného u kamarádů. bála jsem se že by to olivia vzala špatně, tak moc jsme se toho bála. 

*

celý zbytek pondělí i úterý byla olivia zamlklá a zamyšlená. byl to nezvyk, protože ona je jedna z těch hlasitějších, plných energie. chtěla jsem s ní mluvit, ale zdálo se, že se mi vyhýbá; pokaždé měla moc věcí do školy, musela jít do knihovny, s kamarádama, nebo zavolat rodičům. nechápala jsem sice kvůli čemu je uražená, ale po pár pokusech promluvit s ní, jsem toho nechala. 

v mojí hlavě byla celou tu dobu jen amya a olivia. nemohla jsem na modrovlásku přestat myslet, spíš na to něco mezi náma. neviděla jsem nějaké hlubší city ze strany amyi, a v těch svých jsem byla natolik zmatená, že jsem nakonec přiznala, že nechat to být, aby se to časem nějak.. rozvynulo, bude nejlepší. 

taky jsem pořád netušila, jestli se olivii svěřit. jasně, nejspíš by mi to pomohlo, olivia by to vzala dobře a poradila mi. ale co kdyby ne? 

protřela jsem si oči a pořádně se zaměřila na knížku do čtenářského deníku. písmenka mi splývala do jednoho a já jednu větu četla pětkrát, abych ji pochopila. došlo mi že si vlastně nepamatuju ani ty dvě stránky předtím, proto jsem knihu radši zaklapla a svalila se do postele. 

po pár minutách ležení mi telefon zapípal s novu zprávou, kterou jsem ignorovala, dokud mi nepřišla ještě jedna. 

amya: maio?

amya: nejdeš na útesy?

s malým úsměvem jsem odepsala a za pár minut stála nedaleko intru, pozorujíc modrovlásku co ke mně rychlím krokem mířila. 

***

doufam ze se libiii! za hlasy i komentare budu moc rada✨

prezijte zitra skolu, prezijte ji i v utery, pri nejlpesim prezijte celej tyden!