blå ; lesbian

ii

„ahojte! jsem amya a pro dnešní den vám tady budu průvodkyní."

s veselým úsměvem se před nás postavila modrooká dívka, oblečená ve světle modrých vintage džínech, na jejichž koleni měla červenou skvrnu, a v bílem tričku, které muselo být o dvě velikosti větší, celé ušpiněné od barev. vlasy měla svázané do už trochu rozcuchaného drdolu, a obarvané na modrou, z níž jsem nemohla odtrhnou oči.
byla nádherná.

„um, ahoj!" když ani jeden z nás nepromluvil, udělala to olivia. „já jsem olivia, tohle je maia, eaton a rikk, těší nás." všichni jsme se na sebe pousmáli a mně v hlavě prolítlo, jestli se jednou nemůžu s někým seznámit bez toho, aby to bylo trapné.

„provedu vás asi prvně po pár ateliérových učebnách tady v galerii, potom zbytek galerie a nakonec pokud budete chtít, můžete se jít podívat i jak to vypadá ve škole, ale to není povinné. fotit můžete všechno, a klidně se ptejte." za řeči amya rukou naznačila že půjdeme na pravo. chodba byla jak jinak než natřená na bílo, ale na zdech kromě pár vysvětlivek kde co je a kdo tam smí a nesmí vstoupit, nebylo nic.

„nevim jestli tady někdo z vás chce studovat, ale pokud ano, tohle jsou 'ateliérové učebny'.." poslouchala jsem amyu jen napůl; snažila jsem se pochytit co nejvíc z toho co jsem viděla, ne slyšela.

zastavili jsme u otevřených dveří, které byli jako snad všechny tady, dřevěné a mohutné.

„tady to slouží pro kreslení a malování, ale rozhodný je spíš to kdo a co se kreslí, maluje - jsou tady jen stojany s plátnama, takže pokud by vám nevyhovovalo takhle kreslit, vůbec sem nemusíte chodit a můžete využít místnosti kde jsou stoly." obrovská místnost s velkýma oknama, naplněná stojany s plátny, pokreslenýma plátnama opřenýma o zeď a policema s potřebami na malování a prázdnýma plátnama.

když jsme prošli všechny ateliéry, z nichž byli všechny podobné, akorát jinak vyplněné, jsme se ocitli znovu na začátku.

amya nás nechala ať se porozhlídneme po obrazech, ale všichni čtyři už jsme se těšili na zbytek galerie, takže jsme za pět minut zahýbali doleva, a kochali jsme se chodbou, jejíž zeď byla plná gramofonových desek - zlámaných i těch vcelku.

„woo, to je vostrý," rikkova slova mě donutila odtrhnout pohled od zdi, a podívat se, na co naráží. zašklebila jsem se při pohledu na sochu v krvi, ale nic jsem neřekla.

když jsme zatočili do prava, zdi už byli holé, ale zato chodba byla plná soch.

„ten pták je skutečnej?"

„myslíš že by nám tady vydržel skutečnej pták?" zašklebila se amya eatonovýmu debilnímu dotazu.

„a to víno vypít můžeme?" eaton se dotkl umělého ptáka na skleničce který oplácel pohled soše, a pak se tázavě podíval na amyu.

„mám za to že je to jen obarvená voda, ale můžeš to zkusit."

pohledem jsem zkoumala každej výklenek ve zdi, který byl vždy zaplněn sochami a nemohla jsem uvěřit že vážně vidím tohle všechno naživo.

„tohle je dobrý," olivie ukázala na dvě sochy se sluchátky v uších, načež jsem jen zakývala hlavou.

když jsme došli na konec chodby, ocitli jsme se v další místnosti, tentokrát vyplněné jenom sochami.
prohlížela jsem si jednu ze zmenšenin sochy svobody, kterých bylo ve vytrýně nejméně 20, když se ozvala rána. jakmile jsem se otočila, nemohla jsem se nesmát. rikk ležel rozvalený na zemi, taktak neshodli sochu před ním, smál se jako pominutý, a přestal až po pár minutách.
to už se nesmála ani amya, která nás zavedla do.. kumbálu? vypadalo to tak.

„kdo proboha sundavá ty sochy nahoře?"

„kluci na šťaflích, ale už několikrát jim socha spadla a rozbila se, taky nechápu proč to tam dávaj." amya se opírala o dveře a nechávala nás, aby jsme si to celé prohlídli.

další chodba, tentokrát kraťoučká, byla vyzdobená vytesanými kytkami, a to, jak nám amya řekla, byla poslední část se sochami.

zbytek galerie už byl plný především obrazů nebo jiných výtvorů, ale to nic neměnilo na tom, že to tady vypadalo a působila naprosto kouzelně.

„wuu, nová holka amyo?" zasmál se jeden z dvojice kluků v pracovních monterkách když jsme procházeli chodbou, já vedle amyi. ta nad poznámkou jen protočila očima a v tichosti nás vedla dál.

„promiň že se ptám, ale ty jsi na holky?" zeptal se eaton najednou, načež jsem na něj všichni až na amyu hodili tázavej pohled; to je trochu.. osobní otázka na holku co vidí poprvé v životě. modrovlásce to ale bylo pravděpodobně jedno, proto s pohledem do jeho očí odpověděla, jakoby se jí někdo ptal na počasí.

„jo."

- -

pokochejte se;