blå ; lesbian

xv

amya

kolikrát jsem si to ani neuvědomila a už jsem odesílala zprávu maie, jestli se mnou nechce jít ven. bylo automatické popadnout telefon a napsat zrovna jí. byla většinou první v mých kontaktech a já si ji za tu dobu co jsme se bavili oblíbila až až. byla tichá a stydlivá a sama od sebe nikdy moc nemluvila, ze začátku mě to štvalo protože všichni moji kamarádi vždycky mluvili pro změnu až moc. jenže po čase jsem si na to zvykla a oblíbila si to. 

někdy jsem měla potřebu srovnávat ji s wenche. dělala jsem to u každé nové holky v mém životě. neměla jsem to ráda, ale někdy jsem se jen podívala na maiu a v mojí hlavě se objevila myšlenka že wen měla delší vlasy, wen nosila víc černého oblečení, wen byla vyšší. jenže maia není wenche, nebyla a nebude, nemá s ní nic společného, vlastně je její opak. lepší opak. 

chtěla jsem na wen zapomenout ale nešlo to, byla v mojí hlavě pořád. říkala jsem že jsem na ní zapomněla, ale copak to jde? byli jsme spolu přes rok, rok a čtyři měsíce přesněji. milovala jsem ji, tak zatraceně moc, nejde jí jen tak vyhnat z hlavy. 

podívala jsem se směrem k inru a místo myšlenek na wenche co mi vháněli slzy do očí jsem si to zamířila za maiou. viděla jsem ji už z dálky, vlasy měla rozpuštěné a jako vždy vlnité, na sobě černé džíny, světle šedou mikinu a modru džísku. někde hluboko v myšlenkách jsem se slyšela jak říkám že wenche  modrou džísku nenosila nikdy, vždy jen černé a nejlépe žádné, proto jsem zrychlila krok a objala maiu. vdechla jsem její vůni, její vlasy voněli jako bonbony, ale ne moc sladce až to štípalo a až se vám z toho nakonec začínalo dělat blbě, ale tak příjemně že taková vůně prostě neomrzí. slyšela jsem maiu jak zamumlala tiché ahoj, ze kterého byl slyšet úsměv, a já tomu nemohla zabránit a usmát se taky, i když v mojí hlavě byli znova myšlenky na wenche. potřebovala jsem cítit něco jiného než jen objetí, potřebovala jsem vypnout myšlenky.

„půjdeme na útesy?“ maia zakývala a já si ani neuvědomila že jsem ji chytla za ruku, dokud mi ji nestiskla nazpátek.

podívala jsem se na naše ruce;  zapadali do sebe tak dobře a ten pocit byl tak správný, že jsem se pro sebe usmála a pohladila ji palcem po hřbetu ruky. její ruce byli malé a hladké, nehty měla víc jak ostříhané spíš okousané a nenalakované, nutilo mě to se usmát ještě trochu víc. pak se do mé hlavy znovu dostali ty myšlenky a já si přála jen tahat za své vlasy, aby je to snad odehnalo.

wenche si nethy nekousala. měla je hezky ostříhané a vždy nalakované buď černou nebo temně rudou.

„jak ses dneska měla?“ zajímalo mě to, ne že ne, ale víc jak to jsem potřebovala slyšet její hlas, potřebovala jsem odehnat ty myšlenky na wenche.

maia dopovídala až kousek od útesu a já trochu zrychlila krok - potřebovala jsem tam už být.

ani jsme si nesedli, držela jsem ji okolo pasu a v mojí hlavě najednou nebyla žadná wenche, dokázala jsem myslet jen na rty nalepené na těch mých. cítila jsem jak je maia ztuhlá, až když jsem poprvé pohla rty se uvolnila.

cítila jsem její ruce na mých ramenou, jak mě objímá okolo krku a je na mě namáčknutá. moje hlava byla plná jí, její vůně a toho úžasného pocitu.

připadala jsem si jako když ji využívám, kdyby v moji hlavě nebylo tolik wenche, ani bych ji nejspíš nepolíbila. ne hned.

přepadl mě pocit viny když jsme se odtáhli a maiiny oči byli plné oddanosti a lásky, široce otevřené a skleněné a rty rudé. zhluboka jsem se nadechla, do očí se mi vehnali slzy, ale nechtěla jsem brečet, chtěla jsem líbat a objímat maiu.

sedla jsme si na kamen a ani jsem nedovolila si maie sednou vedle, stáhla jsem si ji na klín jen abych cítila její blízkost. najednou to už nebyl pohled oddanosti a lásky, byla teď tolik zmatená, ale já ji znova políbila. zahnalo to pocit viny.

chtěla jsem začít řvát ze všech těch myšlenek které se mi znova vynořili v hlavě když jsme se odtáhli pro nadechnutí.

zhluboka jsem se nadechla a stiskla výčka k sobě když se mi v hlavě objevil obrázek wenche, toho jak její rty byli vždy napuchlé po líbání.

cítila jsem jak mě maia pohladila po tváři a ani jsem nestihla otevřít oči když měla znova rty na těch mých.

a já už to nevydržela, chtěla jsem, ale nešlo to. po tváři mi stekla první slza, druhá, cítila jsem ji na rtech, a pak jich najednou bylo tolik. odtáhla jsem se abych se mohla nadechnout, nechtěla jsem otvírat oči a vidět maiy zmatený pohled. chtěla jsem jen dostat pryč ty myšlenky. proč zrovna dneska? proč jich je tolik.

nemohla jsem pořádně dýchat, znala jsem ten pocit. nemohla jsem se udržet na nohách, všechny myšlenky byli až moc hlasité a já dokázala jsem brečet a vzlykat až jsem lapala po dechu.

cítíla jsem ruce brunetky na mém klíně okolo sebe, cítila jsem jak si mě přitahuje co nejblíže a taky jsem cítila jak mi dala pusu do vlasů, ale dokázala jsem se soustředit jen na všechny ty slzy co mi stékali z očí a všechny ty vzlyky co mi vycházeli z hrdla.

vypadni už z mojí hlavy wenche.

***
um yeah, hi.

doufam ze se vam to libilo cuz je to pohled amyii uh a ze vam to neprijde kratky jako mne

uz jsou to aspon 2 mesice od posledni kapitoly, za to se omlouvam ale nejak nebyla nalada a ani cas. kdo z vas delal prijimacky? jakej mate pocit? a kam jste se vubec hlasili? u me bude zazrak jestli me nekam vezmou.

jestli delate maturity tak hodne stesti!

jak se vubec posledni dobou mate? doufam ze dobre, jsou prazdniny takze spete a lenoste a jezte hodne a mejte se dobre!

za komentare a hlasy dekuju predem, mejte hezkej vecer a krasnej zbytek prazdnin!

(za chyby se omlouvam)