blå ; lesbian

v

amya: stalkuješ mě? :D

maia: umh?

amya: lajkla si mi - pravděpodobně omylem - fotku ze silvestra

maia: uh, to jsem nechtěla

amya: :Ddd

cítila jsem jak jsou moje tváře rudé, protože lajknout dva měsíce starou fotku je vážně docela trapné, i když pořád lepší než lajknout fotku z léta.

amya: taky tě jdu stalkovat, takže v tom klidně taky pokračuj, stačí že budeme dělat že o tom navzájem nevíme, ok?

neodpověděla jsem, jen jsem se potichu uchechtla a ještě předtím než jsem telefon vypla a šla spát, projela jsem pár jejích fotek.

další dny byli jako všechny předtím - snažila jsem se věnovat škole, ale stejně jsem nakonec všechny odpoledne strávila s oliviou u seriálových a filmových maratonů.

několik dní - nepočítala jsem kolik - po odpoledni stráveném s amyou jsme se neviděly ani si nepsaly. neřekla bych že mi nějak chyběla, bylo to jako nevidět pár dnů svojí kamarádku, i když jsem si nebyla jistá jestli jsme vůbec kamarádky. občas jsem ji ve městě zahlédla, protože upřímně bygdøy není nějak velké město, a její modré vlasy přehlédnout nešli, ale nikdy jsem se s ní ani nepozdravila, natož se s ní začala bavit víc.

další den jsem místo na intr zamířila do obchodu. sladkosti mi docházeli rychlostí blesku, a já je - nebo alespoň nějaké bonbóny - nutně potřebovala abych mohla normálně fungovat.

pro mojí smůlu byl obchod nedaleko intru zavřený, což mě donutilo najít si autobus a zajet pomalu až na druhý konec města, kde byl teprve další normální obchod. normálně by mi cesta trvala sotva dvacet minut, ale na co se namáhat..

„ahoj!" ozvalo se vesele a kapku překvapeně vedle mě. otočila jsem hlavu tím směrem, a nedalo mi to, abych se neusmála.

„ahoj," pozdravila jsem amyu, jejíž modrá barva na vlasech byla o dost vybledlejší než minule.

„co ty tady? jsi na druhý straně města než je intr." popadla jsem dvě balení bonbónů, a hodila je do košíků, k těm ostatním.

„nejbližší obchod byl zavřený, a mě docházeli sladkosti," nadzvedla jsem košík aby ho viděla, načež se zasmála.

„chápu." v tichosti jsme vedle stáli, a já zahlédla jak amya dvakrát otevřela pusu, jakoby něco chtěla říct, ale potom stejně dál mlčela.

„jedeš teď na intr?" zeptala se když už ticho bylo vážně trapné.

„jop," obě jsme se rozešli ke kase, kde jsme si - zase - bezeslova zaplatili každá svůj nákup, a pak vyšli ven, před obchod.

„tak co ve škole?" vypadlo z amyi když jsme přecházeli ulici.

„jde to, až na pár maličkostí."

„nápodobně.." podívala jsem se na telefon, který už byl na hraně popraskaný a šíleně zpomalený - dostala jsem ho před rokem po mamce, která ho taky tak rok používala.

další minutu, přesněji chviličku než jsme prošli chodník k dalšímu přechodu, bylo zase ticho, které už mi připadalo dost trapný, protože většinu času co jsem byla s amyou jsme spíše mlčeli než mluvili.

„to ticho už je trapný." amya s tichým smíchem zakývala na souhlas, a pak se podívala na oblohu.

bylo zataženo a ve vzduchu byla cítit ta typická vůně přicházejícího deště.

„asi by jsme si měli pospíšit." když jsme přešli silnici, obě jsme šli trochu rychleji, ale postupem času jsem stejně zpomalovali.

„maluješ teď něco?"

„spíš kreslim. máme do školy nakreslit spatlaninu asi tří marvel superhrdinů, neboli postavu, která bude mít třeba hlavu iron mana, hruď a ruce hulka a nohy thora, nebo něco takovýho. náš učitel je totiž hroznej blázen do všeho co má spojitost s komiksama a superhrdinama, takže když nám zadá nějaký úkol tak to vždycky obsahuje něco takovýho." všimla jsem si jak modrovláska protočila očima, a z jejího hlasu zaznělo něco jako pobavení a zároveň zoufalost z toho učitele. „je mu přes třicet, sbírá komiksy a má peněženku s motivem superhrdinů.. a jednoho z mých kamarádů to nakazilo, takže je teď taky posedlej komiksama, nosí trička se superhrdinama a dohaduje se s tím učitelem který komiks byl lepší a jestli to bylo tak nebo tak." obě jsem se tomu zasmáli, a amya po zbytek cesty vyprávěla histroky spojené s tím učitelem.

když jsem stáli u intru, na tom samém místě jako minule, předala jsem si tašku se sladkostmi z jedné ruky do druhé, a rozloučila se s amyou.

— —

proboha tohle je tak moc příšerná a o ničem kapitola až je mi vás líto že to musíte číst :ddddddd taaaak moc se za tohle omlouvam, ale potrebuju aby spolu stravili tenhle trapnej a o nicem cas, aby se jejich vztah mohl trochu vyvijet a my mohli prejit k uchylnejsim castem (u know;))(zadny u know uchylny casti pravdepodobne nebudou)

jdete nekdo na pride?

btw, az dneska jsem si uvedomila ze nemam nejmensi tuseni jak se bude tenhle pribeh vyvijet a ze nemam vlastne skoro nic vymslenyho takze to mozna casem smazu, huh

ps, stydim se za tuhle kapitolu.