blå ; lesbian

iii

*

„promiň! nevšimla jsem si tě!" ozval se nademnou holčičí hlas když jsem se sbírala ze země.

„to je v pohodě," stoupla jsem si, a konečně se podívala na osobu která mě na ulici srazila.

„nejsi amya? z umělecký.." modrý zvlněný vlasy měla rozpuštěný, kolem očí slabé linky a na sobě modré skinny džíny a černý kabátek - jako tu holku z galerie by si ji asi typl málokdo.

„jo! ty si..?" nechápavě a zároveň omluvně že si mě nepamatuje nakrčila obočí.

„maia, provázelas nás," nervózně jsem se usmála, ale nad faktem že si mě nepamatuje jsem mávla rukou - nebyla první ani poslední.

„jo to jsi ty, promiň! byla jsi s tim klukem jak spadnul že?" jen jsem zakývala hlavou na souhlas a zastrčila si ruce do kapes.

„kam máš namířeno?"

„k útesům."

„fakt? jdu tam taky, můžu se přidat?" zastrčila si pramen modrých vlasů za ucho, čímž odhalila spostou náušníc.

bezeslova jsem pokrčila rameny, a že se mnou jde i amya jen poznala jen díky klapaní jejích podpatků, přesněji klýnků o zem.

„jsi odsud, z bygdøy?" zeptala se po pár minutách chůze. vyznělo to spíš jako otázka která by měla přerušit ticho okolo nás, než že by ji to opravdu zajímalo.

„ne, rodinu mám v lillehammeru, tady jsem na intru. ty?"

„jsem z osla, ale mám byt kousek odsud." jen co to amya dořekla, nastalo mezi námi znova ticho, které vydrželo dalších pár minut než jsme došli k útesům. pofukoval tady vítr a kromě pár pejskařů a skupinky dětí na pláži, nikde nikdo nebyl.

„nikdy mě neomrzí tenhle pohled," řekla najednou amya když jsme stáli na trávě a pozorovali moře.

„jo.." vydrželi jsme na pláži minimálně dvacet minut. chodili jsme tam a zpátky, v tichosti a jen občas některá z nás něco poznamenala. nakonec jsme skončili na útesu, kde jsme se posadili a pro naše štěstí v tu chvíli vylezlo sluníčko.

„řekni mi o sobě něco. strávili jsme spolu skoro půl hodiny, zasloužím si něco vědět," namítla amya když si rozepla kabát, opřela se o ruce a se zavřenýma očima se vyhřívala na sluníčku, které sice hřálo, ale stejně byla zima. 

„umh, co bys chtěla vědět..?" nakonec jsme spolu strávili skoro hodinu na útesu. povídali jsme o sobě, co máme rádi a co ne, amya vyprávěla historky ze školy, a já jen poslouchala a smála se.

„a umh, je mi to trapný ale zajímá mě to," zazubila jsem se nervózně když jsme leželi na útesech, „jsi vážně na holky?"

amya na mě otočila hlavu a otevřela oči. chvíli se mi těma jejíma poměnkově modrýma očima koukala do mých zelených, a nakonec je znovu zavřela a vystavila svůj obličej slunci.

„jo." následovala jsem jejímu příkladu a natočila jsem hlavu k nebi. „jo, jsem na holky."

v galerii to říkala úplně jinak než tady - vyrovnaně a sebevědomě, tak že z jejího hlasu, i když to bylo jedno krátký slovíčko, bylo poznat že je na to pyšná a je s tím vyrovnaná. teď to znělo spíš jako by se s tím faktem teprve smiřovala, jakoby se toho bála a bála se reakce ostatních, ale stejně to nepopřela.

„jak dlouho to o sobě víš?" už jsem si svoje otázky v hlavě nerozmýšlela, byla jsem zvědavá a chtěla jsem to vědět. cítila jsem že se na mě amya na chvíli podívala, ale já dál pozorovala ptáky kteří nad námi lítaly.

„umh, takovejch pět let už to bude, myslím. někdy když mi bylo 15 nebo 16 tak mi začalo docházet že kluci nebudou nic pro mě."

„jsi na to pyšná? nebo spíš, si s tím smířená?"

„to je.. jak kdy," uchechtla se a pokrčila nohy. „jsem na to pyšná, myslím že člověk by měl být pyšný na takovouhle věc. a smířená.." slyšela jsem jak se zhluboka nadechla, ale nepodívala jsem se na ni. „bude divný když řeknu že ani po těch pěti letech ne? nebo já nevím, myslím že asi tím že to moje mamka nepochopila tak jsem se s tím nesmířila, protože mě pořád tíží že ani moje rodina to nepřijala, chápeš? dokud se s tim nesmíří moji nejbližší tak asi ani já.. ale to nic nemění na tom že jsem na to pyšná a nebojim se to o sobě říct, což si docela protiřečí a zní to divně když to řeknu nahlas.."

„ne, je to docela.. dává to smysl."

„ale i když se bojim že toho člověka ztratím až mu to řeknu, tak to stejně nedokážu popřít. jsem to já a je to moje část jako modrý vlasy - kdyby se někdo zeptal jestli jsou moje vlasy fakt modrý tak je jasný že řeknu že jo - a to je to samý jako když někdo řekne ‚a jsi na holky?' taky to nepopřu. chápeš to doufám?"

- -

užívejte si tyhle chvilku když ještě publikuju tak aktivně, to se nestává často:d

co si o tom myslíte? a jak si užíváte prázdniny? (když tohle teď znovu zveřejňuju, tak už máme prázdniny za sebou:D)

oslo [oslo]
bygdøy [bagdoj]
lillehammer [lilihamer]