Pes nebo člověk?

Proč si mě tam nechal?!

Pohled Michala:

Celou cestu domů jsme si povídali a smáli se. Před jeho bytem jsme se zastavili. ,, Chceš ísť ďalej?" ,,Ne ještě mám nějakou práci ale jestli máš zítra čas, mohli bychom někam zajít." ,, Chápem a veľmi rád." ,,Dobrou noc Kubo." Pomalu jsem se k němu naklonil a políbil ho, něžně jako kdyby se měl pod mým dotekem rozpadnout na kousky. Odtáhli jsme se a já se na něj díval až dokud nezavřel dveře. S úsměvem na tváři jsem z kapsy vytáhl klíče a chtěl odemknout svůj byt. Pak jsem si ale na něco vzpomněl, podíval jsem se na dveře od Kubova bytu, zhluboka jsem se nadechl a vydal se zpět na Petřín. Znovu stojím mezi těmi skalami a dívám se na to co jsem vyryl. Je v tom jen jeden háček, to na co se právě dívám jsem nevyryl dnes ale před rokem. Opatrně jezdím prsty po písmech M+M...

Dva kluci pobíhají po petřínské krajině, zelenooký se snaží chytit modrookého ale neúspěšně. ,,Ha první... jaká je moje odměna?" ,,Co by si vaše veličenstvo přálo?" ,,Hmm.. nech mě přemýšlet.. tebe." Modrooký obmotal ruce kolem krku zelenookého a políbil ho. ,,Miluju tě Míšo." ,, Miluju tě.. navždy." Zelenooký vzal kámen a přišel k pískovcové stěně. Opatrně na stěnu vyryl srdíčko a do něj začáteční písmena jmen obou chlapců. Když měl hotovo usmál se nad svým výtvorem. Ucítil jak ho jeho milovaný objal ze zadu a bradu si položil na jeho rameno. ,, Takhle spolu budeme navždy." ,,My budeme navždy Míšo... slibuju." ,, Miluju tě a vždycky budu ať se stane cokoliv." ,, Já tebe taky, ať se stane cokoliv."

Cítil jsem jak mi tečou slzy ani nevím, kdy jsem zavřel oči. Nechci brečet, nechci být smutný, slíbil jsem si že kvůli němu už nikdy brečet nebudu, že za to nestojí. Jenže si nemůžu pomoct. ,, Už je to tak dávno..a mě to pořád přijde jako včera." Strnul jsem neschopný pohybu, ten hlas už jsem tak dlouho neslyšel. ,,Co tady děláš?" Neotočil jsem se, nechci se otáčet, nevím co bych udělal kdybych se otočil. ,, Zřejmě to samý co ty... vzpomínám. Už je to tak dlouho." ,,Ne dost dlouho." ,, Pořád se na mě nedokážeš ani podívat?" ,, Nechal si mě tam stát a čekat jako blbce. Proč? Proč si nepřišel? Proč si mě tam nechal?!" Prudce jsem se otočil a po roce jsem ho spatřil. Vůbec se nezměnil. ,, Všechno ti řeknu, jen mi musíš dát příležitost. Nepůjdeme se někam posadit?" Přikývl jsem a vedl ho do petřínských zahrad, možná dělám chybu, že s ním vůbec mluvím ale potřebuju to vědět, chci vědět co se tenkrát stalo. Chci znát pravdu, teprve potom budu schopný se od minulosti kompletně odříznout...

Co myslíte, že se tenkrát stalo? Kdo je onen modrooký kluk?