Pes nebo člověk?

Okamžitě se vrať!

Pohled Michala:

Polibky postupně nabíraly na intenzitě a než jsem se nadál usinal jsem Markovém náručí. Probudil jsem se a cítil jsem na sobě Markův pohled.
,,Jak dlouho už mě pozoruješ?"
,, Nějaká chvilka to už bude."
Otevřel jsem oči a usmál se. Několik vteřin jsme se na sebe beze slova dívali, pak už jsem to prostě nevydržel a políbil ho.
,, Mám to brát jako že toho nelituješ?"
,,Nelituju."
Když jsem to řekl, byl jsem překvapený, že jsem to opravdu myslel vážně. Tohle se zřejmě mělo stát, protože se najednou cítím uvolněný, netíží mě ta bolest. Po deseti minutách ležení a občasného líbání jsme vstali.  Po cestě na oběd, což ve skutečnosti znamená po cestě na kebab mi přišlo spoustu zpráv a volání od Kuby. Ani jednu jsem si nepřečetl a pokaždé mu to típl. Až jsem to nevydržel a vypnul si mobil. S kebabem nás Marek odvezl k lomu.
Sedli jsme si do trávy, jedli a dívali se do dálky. Ucítil jsem Markovu ruku na své a propletl jsem si s ním prsty. Hlavou jsem ale byl u toho jak to vyřeším s Kubou. Musím si s ním přeci promluvit, nemůžu ho navěky ignorovat. Zapl jsem mobil a kromě dalších pěti zpráv a deseti nepřijatých hovorů od Kuby, jsem měl zprávu od kamarádky.

Koukej se hned vrátit! Takhle zbaběle utéct od problémů...to není ten Gejmr jakého znám. Navíc kdyby jsi si s ním promluvil zjistil bys, že je v tom opravdu nevině. Jestli ti na něm alespoň trochu záleží tak se vrátíš. Je bez tebe úplně na dně.

,, Marku potřebuju okamžitě zpátky do Prahy."
,, Proč co se stalo?"
,, Prostě tam potřebuju! Odvezeš mě nebo si to mám zařídit sám?"
,, Jasně, že tě odvezu."

V autě jsem Kubovi napsal. A dokonce mu i volal, abych se přesvědčil že je v pořádku ale nebral mi to. Sakra... doufám že nepřijdu pozdě...

Michal se vrací zpátky. Co bude až přijede?