𝘾𝘰𝘮𝘦 𝘽𝘢𝘤𝘬, 𝙃𝘺𝘶𝘯𝘨 [𝙹𝙸𝙺𝙾𝙾𝙺] ✔️

⊱Before 0⊰

Slunce pražilo o sto šest, až jsem se bál, aby mi nevypálilo oči. Neměl jsem kšilt ani sluneční brýle, kterými bych si je chránil, a to byla chyba. Byl jsem tak pouze odkázaný na stříšku zastávky, ta však nedokázala slunce plně zastavit. Stále mě propalovalo svými paprsky. Ve světle modrém svetru mi též nebylo nejlépe, ale já nebyl schopen ho sundat tak, aby mi v následujících vteřinách nebyl odcizen.

„Kookie!" nesla se prostorem má zdrobnělá přezdívka, kterou málokdo používal a převážně můj nejmilejší hyung. Už z dálky jsem mohl zahlédnout drobnou postavu chlapce s platinovými vlasy a s batohem na jedno rameno, jenž musel být větší než on sám. Utíkal po rozžhaveném chodníku a i přesto, že sotva popadal dech, si na tváři udržoval úsměv. Úsměv, který dokázal rozbušit mé srdce.

„Opět z tréninku?" zeptal jsem se rovnou místo pozdravu i když to bylo očividné. Můj milovaný hyung chodil každé úterý, čtvrtek a pátek do baletu, aby následující rok mohl podat přihlášku na něco lepšího. Už nyní mu bylo řečeno, že je dokonalý a zbytečně se jen zahazuje, ale pro něj slovo "dokonalost" bylo nic. Chtěl být více než dokonalý, aby v životě něco dokázal a hlavně si splnil sen. Jeden z důvodů, proč jsem ho miloval.

„Ano, jako vždy," popravil si popruh batohu, aby mu tolik nesžíral odhalenou kůži ramen. Následně si stoupl ke mně do stínu a s úsměvem vyhlížel každou chvílí přijíždějící autobus. „Odkud se ženeš ty?"

Neodpověděl jsem. Namísto toho jsem se připravil nastoupit do té vyhřáté pece s názvem autobus a obsadil jedno z volných míst, v závěru místo vedle mě bylo obsazené tou dokonalostí v upnutých černých riflích. S dalším odzbrojujícím úsměvem mě propaloval pohledem a čekal na odpověď, kterou jsem mu neměl v plánu říct. Jak bych mohl?

Namísto slov jsem z kapsy vytáhl mobil, kde na mě po odemknutí čekaly tři nepřečtené zprávy. Jedna od mamky a něco o služební cestě, která se možná odloží, druhá od bratra ať něco vyřídím rodičům a třetí, poslední ze skupiny, kde se řešil společný čas a to jak by si ke mně kluci rádi přišli zahrát na playstation. Loktem jsem drcl do mého společníka a ukázal mu poslední zmiňovanou zprávu.

„Takže dneska k tobě?" zeptal se a více si přitiskl batoh k tělu, jelikož se jeho zastávka blížila. Přikývl jsem. Do skupiny jsem napsal přesný čas, kdy by mohli dorazit, ale ještě předtím si vyřídil povolení od rodičů, kterým by to beztak nevadilo.

Sotva autobus zastavil, již stál u dveří a sledoval mě stejně jako já jsem sledoval jeho. Nepřestával jsem ani poté co stál na chodníku a ukazoval mi vztyčený palec. Rty pak naznačil zatím a to už autobus startoval k další zastávce.

Opět jsem vytáhl mobil, abych otevřel jistý chat s člověkem pod tupou přezdívkou jako AliTae a napsal zprávu, která to vše měla odstartovat. Měla odstartovat boj o srdce jistého chlapce, jehož jméno znělo Park Jimin:

Já: Dnes mu to řeknu.

Já: Řeknu mu, co k němu cítím.

zobrazeno✔️