𝘾𝘰𝘮𝘦 𝘽𝘢𝘤𝘬, 𝙃𝘺𝘶𝘯𝘨 [𝙹𝙸𝙺𝙾𝙾𝙺] ✔️

⊱After 3⊰

S mručením jsem byl nucen se přetočit na druhý bok, kde na mě pohvizdoval vlastní mobil. Bylo teprve osm hodin a já opravdu neměl v plánu vstát. Jenom vzít mobil, zkontrolovat volajícího a se ztišením zvuku znovu ulehnout. Ano, krásný plán, ale ne moc reálný poté, co na mě vykoukl kontakt paní Park. Se značnou nechápavostí jsem tedy zmáčkl ono zelené tlačítko a ještě s lehkým chraplákem pozdravil.

„Gukie," začala tiše jako by snad nikoho nechtěla vzbudit, ale hluk za ní naznačoval, že u nich jsou již všichni vzhůru. „Není u tebe Jimin?"

Po oné větě jsem mohl jen zaslechnout pláč, který ve spojení s mým probuzením nebyl tou nejlepší kombinací hned po ránu.

„Od čtvrtka ho nikdo neviděl," byla sobota. „Volali jsme policii a ta potřebuje vědět kdo a kdy ho naposledy vidět, takže-"

„Ano, chápu."

Nevím, jak dlouho jsem pak ještě poslouchal nářeky a výčitky paní Park, ale hned poté jsem jen beze smyslu hleděl před sebe a přemýšlel nad čtvrteční událostí.

AliTae: Doufám, že nejsem jediný, koho probudila paní Park ohledně Jimina.

Já: Ne, to rozhodně nejsi.

S povzdechem jsem seběhl schody až do kuchyně, kde se u plotny otáčela má matka. Vidět ji tam bylo fascinující vzhledem k tomu, že se ona ani otec moc často doma nezdržovali.

„Dobré ráno Kookie, děje se něco?" beze slov jsem se posadil na barovou židličku a v hlavě si přehrával slova, která řeknu. Znala ho. Asi nejvíce z mých přátel jednak, že tu strávil nejvíce času a nejspíše vedla podezření, že nejsem jen tak na holky.

„Jimin zmizel." řekl jsem to tak rychle a chladně, jako by mi na něm nezáleželo, ale přitom mé srdce pukalo a bolestí křičelo.

Nic neřekla. Proč by taky? Nebyla třeba slova, když obešla ostrůvek a stáhla si mě do mateřského objetí ve kterém by mě byla schopna i udusit.

„Mami," objetí jsem ji neopětoval, a tak mé ruce visely u těla, jak v křeči. „Dusíš mě."

„Jistě, promiň, jen," odtáhla se na délku paže a hřbetem mě hladila po tváři. Držel jsem v sobě nutkání ucuknout. Byla to má vlastní matka, ale doteky mi byly natolik cizí, že jsem to nevydržel a skutečně se odtáhl. „Útěk nic neřeší a tak-"

„Mami, jsem tady a rozhodně nemám v plánu nikam jít. Jimin se najde, věř mi."

Stoupl jsem si, abych následně došel k lednici, ze které jsem si vytáhl láhev tmavé tekutiny a její obsah přelil do průzračné sklenice. Po očku jsem stačil sledovat i mou matku, která jen kroutila hlavou, ale v momentě se vrátila ke své předešlé činnosti.

AliTae: Opravdu nás nechá vyslýchat policií? To je šílené!

Já: Já vím...

Z šuplíku jsem vytáhl balení brček a jedno modře zbarvené si hned dal do pití. Vrátil jsem se na své původní místo.

„Jeonggukie, co se to s tebou děje," nebyla to otázka, jen slova pronesená do vzduchu, když jsem stisk brčko mezi zuby a vzpomněl si tak na pasáž z písně:

Můžeš mě spatřit, jak brčkem usrkávám třešňovou kolu.

Ano, to jsem opravdu nyní dělal.

> Má tu někdo nějaký návrh, co že se tu vlastně děje?