Životní láska nebo kariéra?

5. kapitola

Hned jak jsem došla do ložnice, nezapomněla jsem pořádně třísknout dveřmi. Začala jsem si balit věci do kufru. Asi po deseti minutách přišel Nick. Poznala jsem to podle zavření dveří, ale nevěnovala jsem mu pozornost, až do té doby než mě zezadu objal. Snažila jsem se to ignorovat.
,,Mio...promiň, nevěděl jsem, že se o tom bude mluvit v televizi a už vůbec ne, že nás někdo fotí’’ řekl mi, ale stále jsem ho ignorovala.
,,Fakt se moc omlouvám’’ stále mlel jednu omluvu za druhou. Začalo mi to lézt na mozek.
,,No jo dobrý, stalo se’’ řekla jsem, ale i tak jsem byla naštvaná.
,,Ještě než vyrazíme, stavíme se u mě’’ řekl mi s úsměvem.
,,To je v pohodě, pojedu sama svým autem’’ odpověděla jsem mu. Fakt nepotřebuju vidět ten přepych, ve kterým žije, aby se mi mohl vysmívat.
,,Tak to ne, Beth řekla, že máme přijet spolu a taky to dodržíme’’ řekl celkem rázně. Jen jsem se vražedně na něj podívala.
,,Ani náhodou. Nepotřebuju, aby mě zas další novinář s tebou vyfotil. Pokud ti to ještě nedošlo, jsi celkem dost slavnej. Novináři se na tebe lepí jak vosa na sladký a já nechci stát se součástí toho ,slavného’ světa’’ řekla jsem mu celej svůj monolog. Otočila jsem se a mířila do koupelny pro další věci. Nick zase zamířil za mnou.
,,Notak Mio vždyť víš, že já jsem pořád já. Nejsem jenom slavnej zpěvák, jsem i ten kluk se kterým si chodila na střední. Jsem ten s kým ses vsázela. Jsem ten, kterej tě našel, když tě Johny rozbrečel, jak si seděla v parku a brečela mi do mikiny. Jsem ten, co tě miluje a nikdy nepřestane a hrozně moc mě mrzí, že si o mě myslíš, že jsem namyšlenej, rozmazlenej, arogantní zpěvák, kterej má všechno, co si zamane’’ řekl zklamaným hlasem a já měla slzy v očích. Nick jen na mě koukal, ale po chvíli odešel asi do obýváku. Slzy mi tekly po tvářích. Dobalila jsem poslední věci a šla za Nickem. Jak jsem říkala seděl v obýváku na gauči a měl hlavu v dlaních.
,,Nicku…’’ řekla jsem potichu. Nic, žádná odezva. Přešla jsem k němu a sedla si vedle něj.
,,Nicku omlouvám se’’ řekla jsem mu a obejmula ho. Nick mi objetí opětoval, ale pevněji.
,,Víš, kdyby si to myslel někdo jinej, nevadilo by mi to, ale ty’’ řekl a stále mě držel v objetí.
,,Nicku přísahám, že jsem si to nikdy nemyslela a jestli to tak vyznělo, tak se omlouvám’’ řeklu popravdě. Na to už nic neřekl, jen mě dál svíral v objetí. Když jsme se od sebe odtáhli, oba jsme se usmáli.
,,Já jsem takovej debil, že jsem od tebe odjel’’ řekl vážně, ale cukaly mu koutky.
,,Ne debil ne………..spíš kokot’’ odpověděla jsem a začala se smát. Nick se ke mně přidal.
,,Nekouknem na film?’’ zeptal se a mě došlo, že za chvíli musíme vyrazit.
,,To trochu nestihneme, za chvíli vyrážíme’’ odpověděla jsem mu.
,,Tak v tom případě jedeme už teď’’ vykřikl, vstal a hodil mě přes jeho rameno.
,,Kdy tě tohle přejde?’’ křikla jsem na něj se smíchem.
,,Co přesně?’’ hrál blbýho.
,,To že si mě přestaneš házet přes rameno’’ odpověděla jsem mu.
,,U tebe nikdy’’ odpověděl mi se smíchem. Jen jsem si hlasitě povzdychla. Ani jsem si nevšimla, že někam jdeme.
,,Kam jdeme?’’ zeptala jsem se zvědavě.
,,Do auta’’ odpověděl s úsměvem i když jsem ho neviděla.
,,Ach jo už zase’’ povzdechla jsem si potichu.
,,Hej já to slyšel’’ řekl na oko uraženě.
,,Takže nejsi hluchej, jak jsem si myslela’’ odpověděla jsem mu se smíchem, ale to už jsme byli u jeho auta. Ani jsem nepostřehla, že vzal můj kufr. U auta mě položil na zem a já si nalezla na místo spolujezdce. Moje věci dal na zadní sedadla a sám si sedl na místo řidiče. Celou cestu jsem se modlila, aby u Nickova baráku nebyl žádný fotograf či novinář. Jeli jsme do té bohatší čtvrti (nečekaně). Když Nick začal zpomalovat, došlo mi, že budeme na místě. Zastavil u posledního domu nebo spíš vily? Tak či tak měla jsem otevřenou pusu údivem. Ta zahrada byla mega boží. Viděla jsem kousek bazénu, byl krytý a velký. Uprostřed zahrady před domem byla malá fontána. Chápete to? Fontána. Slyšela jsem Nicka se uchechtnout. Otočila jsem se na něj, vypadal, že se za chvíli udusí smíchy. Upřímně, trochu jsem se styděla za to, že jsem ho vůbec zvala k sobě. Oproti tomuhle byl můj domek, chatrč.
,,Pojď’’ řekl pobaveně. Vystoupila jsem a šla za Nickem. Zapomněla jsem zmínit, že žádní novináři, ani fotografové nebyli nablízku. Vešli jsme do haly a zase mi spadla brada až na zem. Byla obří. Nick byl zase jen pobavenej z mojí reakce. Zuli jsme se a pokračovali dál. Došli jsme do kuchyně a já vyvalila oči. Po dvou stěnách se táhla velká mramorová kuchyňská linka. Uprostřed byl menší bar. Naproti jedné stěně, kde se táhla ta linka, bylo velké okno. ,,Dáš si něco k pití?’’ zeptal se mě Nick. Přikývla jsem. Nick vyndal ze skříňky, která byla pověšená nad linkou, dvě skleničky a nalil do nich colu. A jednu skleničku mi podal (nečekaně).

Dnes tu máme další kapitolu. Doufám, že se vám bude líbit. Budu ráda za každý hlas. Přeji příjemné čtení.
Mějte se krásně.
Maky❤