Životní láska nebo kariéra?

3. kapitola

Týden uplynul a já si to štrádovala k Nickovi na pokoj, abych mu oznámila, že může jít domů. Zaklepala jsem a rovnou vešla, nečekala jsem na to jestli smím nebo nesmím vejít.
,,Začni se pakovat, dneska odcházíš domů’’ řekla jsem mu a chtěla odejít, ale ještě mě zastavil.
,,Okey...jo a Mio?’’ řekl a já se otočila. Na tváři mu zase hrál ten jeho deprimující úsměv.
,,No?’’ odpověděla jsem otráveně. Nick šel o pár kroků blíž. Ach jo, že já ty dveře zavírala, jsem teď mohla zdrhnout, ale ne Nick mě prostě přitlačil na dveře.
,,Co ještě?’’ zeptala jsem se stále otráveně. Nick se jen stále usmíval jak měsíček na hnoji. Začal se přibližovat hlavou. Políbil mě. Nic jsem nedělala jen tak stála a čekala co bude dál. Když se odtáhl, nevěděla jsem co dělat.
,,Ehm...já už...už budu muset jít’’ řekla jsem trochu koktavě, rychle otevřela dveře a vyklouzla ven. Mířila jsem na pokoj lékařů. Tam jsem si musela sednout na menší gauč, který tu máme. Hlavu jsem si dala do dlaní. ,Sakra tohle se nemělo stát. To se nemělo stát’ opakovala jsem si stále v hlavě. Nicméně jsem vstala a šla za svým nadřízeným, tudíž primářem. Zaklepala jsem a čekala na odezvu.
,,Dále’’ dostalo se mi asi po půl minutě. Vešla jsem.
,,Dobrej’’ řekla jsem, když jsem tam vešla.
,,Ahoj Mio, co potřebuješ?’’ zeptal se mě Adam(=primář).
,,No potřebovala bych teď na týden volno, brácha se žení a potřebuje i mojí pomoc. Každopádně budu stále na mobilu, kdyby něco’’ řekla jsem celkem rychle.
,,No…..’’ začal přemýšet ,,jo vždyť víš, že tvého bráchu znám a když potřebuje tvojí pomoc, tak mu ji poskytneš, tudíž máš padla a uvidíme se za týden. Měj se’’ řekl s úsměvem.
,,Díky díky díky’’ vyskočila jsem ze židle a obejmula ho. Jo mám se všemi dobré vztahy a občas se chovám jako dítě.
,,No to by stačilo, jsi jako přerostlé dítě’’ řekl a začal se mi smát. Za to jsem ho flákla pěstí do ramene.
,,Au, dej si bacha, abych tě nevyhodil’’ řekl stále se smíchem.
,,Bys neudělal, to bych ti moc chyběla’’ řekla jsem mu také s úsměvem.
,,No jo no máš pravdu, ale teď už upaluj, nebo si tu dovolenou rozmyslím’’ řekl a já rychlostí blesku vyletěla z jeho kanceláře. Letěla jsem na pokoj lékařů, abych se převlékla. Už převlečená jsem mířila z nemocnice, ale rychlejším krokem. U vchodových dveří jsem někoho sejmula, ale nespadli jsme.
,,Dávej bacha, nechci tu další týden proležet’’ řekl pobaveně Nick.
,,Klidně můžeš, ale nechám tě převézt do jiné nemocnice’’ řekla jsem mu drze a šla ven. Cestou domů jsem se stavila v menší kavárničce na kafe. Když jsem dopila, vydala jsem se domů, ale nebyla jsem ani v půlce cesty a začalo pršet. Kurva že já si nevzala deštník. Sice to mám do práce kousek, ale i tak. Najednou u mě zastavil sporťák a mě bylo jasné kdo v něm sedí. Nick. Když se začalo stahovat okénko, akorát se potvrdila moje domněnka, opravdu to byl Nick.
,,Sedej’’ řekl a usmíval se
,,Ne mám to domů kousek’’ odpověděla jsem mu a pokračovala v cestě.
,,Nechtěj, abych tě zase naložil jako kdysi’’ řekl a mě se to vybavilo.

Flashback

Stáhl okénko a řekl.
,,Hej snad jsem ti jasně řekl, že tě odvezu’’ nezněl naštvaně dokonce měl na tváři úsměv.
,,Díky za nabídku, ale odvoz už mám’’ odpověděla jsem mu s úšklebkem a ukázala na skate.
,,Dělej sedej’’ řekl otráveně, ale přesto s úsměvem. Doufám, že mu ti zuby aspoň vypadnou z toho jak se pořád usmívá.
,,Ne já se projedu’’ moje odpověď se mu asi nelíbila, protože zastavil a vylezl z auta. Už jsem mu chtěla utéct, ale než jsem se nadála byla jsem přehozená přes jeho rameno. Otevřel dveře od spolujezdce a posadil mě a jakoby se bál že uteču ještě mě osobně připoutal. Rychle oběhl auto. Sedl si na místo řidiče a už se jelo.

End flashback

Trochu jsem se usmála nad tou vzpomínkou. Řekla jsem si, že Nick je opravdu schopný to udělat znovu, tak jsem radši obešla auto a nasedla sama. Nick se vítězně ušklýbl. Jen jsem protočila očima.
,,Naviguj mě’’ řekl. Jsme si jistá, aby Nick věděl, kde bydlím? Ne nejsem si jistá.
,,Stačí když mi zaparkuješ před křižovatkou, abys neměl zajížďku’’ řekla jsem a přeslazeně se usmála.
,,Mě zajížďka nevadí, navíc nechci, abys byla nemocná a nepřišla na tu svatbu’’ řekl a zakmytal obočím. Opět jsem protočila očima.
,,Okey...támhle doprava’’ Nick zabočil ,,ten třetí barák’’ řekla jsem mu a on zastavil u mého domu. Vystoupila jsem z auta a než zavřela dveře řekla jsem mu ,,dík za odvoz’’ a zabouchla dveře. Čekala jsem, že Nick odjede, ale nic nechápavě jsem se na něj podívala. Nick vystoupil.
,,Co je?’’ zeptala jsem se ho.
,,Trochu mi došel benzín’’ odpověděl a nervózně se podrbal na zátylku. To je pako.
,,Myslíš, že bych tu mohl přespat? Ráno zavolám někomu od nás ať mi přivezou kanistr s benzínem’’ řekl s úsměvem.
,,Proč jim nezavoláš teď?’’ zeptala jsem se podezřívavě.
,,No..ehm..ehm já…’’ koukl se na hodinky ,,teď nemají čas připravujou turné’’ řekl a trochu se usmál.
,,Fajn….ale spíš na gauči a tady nedostaneš takový luxus, na který jsi zvyklý’’ řekla jsem mu jakože ,jen tak mimochodem’.
,,Je mi to jasný’’ odpověděl s úsměvem. Protočila jsem očima a vešli jsme dovnitř. Nick se začal rozhlížet. Zula jsem se a šla do kuchyně.
,,Dáš si něco k pití?’’ zakřičela jsem na Nicka, jelikož byl ještě v chodbě. Po chvíli přišel.
,,Třeba’’ odpověděl mi a zazubil se. Zase jsem protočila očima. Neprotáčim těma očima nějak moc často? Jo určitě.
,,A co si dáš?’’ otevřela jsem ledničku ,,Colu, sprite, vodu, minerálku….nebo kafe, čaj?’’ vyjmenovala jsem téměř všechno pití, co doma mám.
,,Minerálka postačí’’ odpověděl mi a sedl si ke stolu. Z poličky nad kuchyňskou linkou jsem vytáhla dvě skleničky a nalila do nich minerálku. Jednu jsem podala Nickovi a z druhé se napila. Poloprázdnou skleničku jsem položila na stůl a šla do své ložnice pro nějakou deku a polštář. Když jsem opět scházela schody, šla jsem za Nickem do kuchyně, ale tam nebyl.
,,Nicku?’’ zakřičela jsem na něj.
,,V obýváku’’ dostala se mi odezva. Šla jsem tam tedy na ním. Seděl na gauči překvapivě. Hodila jsem po něm nejdříve deku a pak i polštář.
,,Proč mi to hazíš jak psovi?’’ řekl na oko uraženě, ale stejně mu cukaly koutky.
,,Říkala jsem ti, že nedostaneš žádnej luxus’’ odpověděla jsem mu.
,,Kde tady je koupelna, rád bych se osprchoval’’ řekl a zvedl se z gauče.
,,Nahoře první dveře na levo’’ řekla jsem mu s nezájmem.
,,Díky dobrá vílo’’ řekl laškovně a poslal mi vzdušnou pusu.
,,Máš zač hnusnej obře’’ odpověděla jssm mu a odešla do kuchyně uvařit něco k jídlu.

Dnes tu máme pokračování. Doufám, že se vám bude líbit. Budu ráda za každý hlas. Přeji příjemné čtení.
Mějte se krásně.
Maky❤