Životní láska nebo kariéra?

17. kapitola

Ráno, když mi zazvonil budík jsem zase letěla na záchod zvracet. Když jsem se vracela zpět do pokoje, začal mi zvonit mobil. Podívala jsem se kdo mi volá. Byl to Nick.
,,Haló?’’ zeptala jsem se ještě trochu rozespale.
,,Ahojky, tak co letěla si zase na záchod?’’ zeptal se hned.
,,No ne’’ odpověděla jsem trochu váhavě. Neumím lhát takhle poránu.
,,Kecáš’’ odpověděl mi hned. Ups asi to poznal.
,,Nekecám. Jak je vůbec možné, že jsi už vzhůru? Dyť je asi šest hodin’’ radši jsem změnila téma.
,,No...já...víš….já. Fajn nastavil jsem si budík, abych tě mohl zkontrolovat a podle všeho moc lhát neumíš’’ jak je možný, že to poznal?
,,No já...fajn jo zvracela jsem, ALE do práce jdu. Uvědomuješ si, že pracuju v nemocnici a kdykoli si můžu dojít na jakékoliv vyšetření’' řekla jsem mu svojí řeč.
,,Fajn'’ on mi to schválil. Počkat on mi to schválil?
,,Tys to schválil a nemusela jsem tě ani přemlouvat?! Cos udělal?’’
,,Nic'’ odpověděl mi
,,Kecáš’’ řekla jsem mu podezřívavě.
,,Nekacám a nemáš se připravovat do práce? Tak čau'’ řekl.
,,No moment……..’’ típl mi to, on mi to típl. To je kretén.
Zkoušela jsem mu ještě pětkrát volat, ale pokaždé to spadlo do hlasové schránky. Po šestém pokusu jsem se šla převléknout. Něco málo snědla a šla do práce.

____

Další den

Rozhodla jsem se, že to dnes Nickovi řeknu. Řeknu mu, že bude táta. Právě na něj čekám u sebe doma. Už mám po pracovní směně. A už jen čekám až sem přijde Nick. Dodávám si ještě trochu odvahy. Najednou slyším klíče. Jen tak mimochodem Nick si nechal udělat klíče, když jsem byla v práci a ještě k tomu za mými zády. Ale to je teď jedno. Když Nick vešel do obýváku, šla jsem ho obejmout.
,,Ahoj, tak o čem si chtěla mluvit?’’’ zeptá se a pustí mě.
,,No radši si sedni'’ říkám mu a on tak učiní. Sednu si vedle něj.
,,Pamatuješ, jak jsem ti říkala, že ti něco řeknu, ale až časem?’' zeptala jsem se ho. Přikývl.
,,Tak myslím, že je čas. Dříve jsem ti to nemohla říct, protože jsem neměla odvahu, ale teď to říct musím, protože budeš odjíždět na turné a cítím to jako povinnost ti to oznámit'’ řekla jsem mu celej svůj monolog.
,,Mio, víš, že jsem ti nespočetněkrát říkal, že mi můžeš říct všechno’’ řekl mi a usmál se na mě. Taky jsem se trochu usmála.
,,A ještě něco, jelikož se tě to týká a hodně, tak slib mi, že kvůli tomu nezrušíš svoje turné. Slib mi to’’ řekla jsem mu přísně. Nick nasucho polkl, najednou se tvářil vážně a přikývl. Chvíli váhal.
,,Slibuju'’nakonec to řekl. Zhluboka jsem se nadechla.
,,Víš, já...my… já jsem….já jsem těhotná'’ poslední slovo jsem zašeptala a doufala, že to Nick neslyšel, ale bohužel slyšel.
,,A to se mnou?’’ zněl nejistě a zřejmě se chtěl ujistit. Měla jsem sklopené oči. Teď jsem se mu nemohla podívat do očí.
,,Jo'’ špitla jsem. Koukla jsem se mu do očí. Celej zbledl a koukal na mě. Pak udělal jednu věc, kterou jsem nečekala. Objal mě.
,,Teď bych si strašně moc přál, abych ti nikdy neslíbil, že nezruším turné, ale stačí říct a já ho zruším'’ zašeptal mi do ucha. Odtáhla jsem se od něj.
,,Ne pojedeš'’ řekla jsem celkem rázně.
,,Ale Mio…’’ chtěl něco namítnout, ale přerušila jsem ho.
,,Ne Nicku, já chci, abys jel’’ řekla jsem mu.
,,Co když se ti něco stane? Teď když je v tobě malé stvořeníčko, který určitě bude po mě’’ zeptal se mě.
,,Tak se sama obvážu, zapomínáš, že jsem doktorka. A určitě to bude po mamince po tobě maximálně zdědí hudební nadání'’ odpověděla jsem mu a zasmála se. Nick se taky usmál. Pohladil mě po zatím ještě plochém břiše.
,,V kolikátým vlastně jsi….?’’ nedopověděl to.
,,Ve druhém týdnu’' odpověděla jsem mu s úsměvem.
,,Jak to uděláme až budu na turné?’’ zeptal se ,,Chtěl bych tu být s tebou a pomáhat ti’’ dodal.
,,Budeme si volat, psát nebo skypovat'’ odpověděla jsem mu. Usmál se a políbil mě.
,,Miluju tě Mio, nikdy jsem nepřestal’’ řekl mi
,,Taky tě miluju'’ usmála jsem se na něj a políbila ho.

______
O 2 měsíce později

Právě s Nickem skypuju. Od té doby, co jsem mu řekla, že bude táta je strašně až přehnaně starostlivý.
,,Ahojky lásko, tak co jak ti je?’’ tahle otázka mi už leze krkem. Pokaždé, když se mě na to někdo zeptá mám chuť mu dát pěstí.
,,Ahoj, ale jde to'’ odpověděla jsem mu a usmála se. Už mi trochu narostlo bříško, ale ještě to není tak hrozný.
S Nickem jsme kecali asi tři hodiny.  

Tak jo lidi, doufám, že to ještě někdo čte. Vím, že teď dlouho nebyla žádná kapitola, ale škola (snad chápete, jak to myslím). Každopádně máme tu předposlední kapitolu. Po této knížce už žádné pokračování nebude. I když vím, že to není nejlepší, já ani nepotřebuju, aby to bylo nejlepší. Je to pro mě určitá zkušenost. Jinak budu psát dál. Dostala jsem nápad na další knihu. Doufám, že se vám bude líbit. A že si ji přečtete. Přeji příjemné čtení.
Mějte se krásně.
Maky❤