Životní láska nebo kariéra?

15. kapitola

S Nickem jsme strávili zbytek dne koukáním na filmy. Moc jsem ty filmy nevnímala, měla jsem co dělat, abych se smířila s tím, že budu máma. Nick se to nesmí dovědět. Zkazila bych mu tím kariéru. Nevím, co mám dělat. Podívala jsem se na Nicka. Zaujatě se díval na film. Byl by z něj dobrý táta. Podívala jsem se na telku a vůbec nepobrala o čem to je. Ke konci filmu jsem usnula.

***

Nick
Jsem si jistej, že Mia kecala. Když vyšla z té ordinace, byla bledá a kapku mimo. To viróza nebude. Bude to něco jiného. Ještě nevím co, ale hodlám to zjistit. Zbytek dne jsme se dívali na filmy. Před koncem jednoho filmu Mia usnula. Vzal jsem ji do náruče a odnesl ji do postele. Přemýšlel jsem, co by ji mohli být. Nic mě nenapadalo. Rozhodl jsem se proto, že se stavím v nemocnici a zeptám se. Vzal jsem si bundu a šel do auta. Jel jsem směr nemocnice. Když jsem tam přijel, šel jsem do té ordinace, kde jsme byli předtím. Zaklepal jsem a čekal na vyzvání. Ze dveří vykoukla sestra.
,,Potřebujete něco?’’ zeptala se s úsměvem.
,,Potřeboval bych na chvíli mluvit s doktorkou’’ odpověděl jsem jí. Přikývla, ale nejdřív zavřela. Otevřela zas až po pěti minutách. Vešel jsem a šel rovnou k té doktorce.
,,Prosím posaďte se a řekněte mi, co potřebujete’’ řekla mi s úsměvem. Sedl jsem si.
,,Víte dnes tu byla Mia Cooper. Chtěl bych vědět, co jí je’’ odpověděla jsem jí.
,,Mia mě výslovně požádala, abych se o tom nikomu nezmiňovala. Jestli vám to neřekla, pak k tomu měla důvod’’ řekla mi s vážnou tváří.
,,Řekla mi, že je to prý nějaká viróza’’ zkusil jsem to jinak.
,,No tak virózou bych to nenazývala, ale můžu vás uklidnit, není to nic, co by jste měl řešit. Až vám to bude chtít říct sama řekne vám to’’ řekla mi stále s vážnou tváří. Poraženě jsem přikývl a chystal se k odchodu.
,,Tak naschle’’ řekl jsem a odešel. Jel jsem zpátky k Mie. Když jsem vešel, slyšel jsem jak Mia zavírá dveře od lożnice. Nahoře na schodech se zastavila.
,,Kde si byl?’’ zeptala se rozespale.
,,V nemocnici’’ odpověděl jsem popravdě.
,,Co se stalo?’’ zeptala se trochu vyděšeně.
,,Mě nic, ale ptal jsem se na tebe. Vím, že to není viróza. Proč mi normálně neřekneš, co ti je’’ řekl jsem a to už byla na posledním schodě. Zastavila se a sklopila hlavu.
,,Protože ti to říct nemůžu’’ odpověděla mi potichu.
,,Nemůžeš nebo nechceš?’’ zeptal jsem se. Povzdechla si.
,,Obojí’’ odpověděla mi a šla do kuchyně. Chvilku jsem ještě stál na chodbě. Uslyšel jsem, jak zapíná a vypíná vodu. Šel jsem za ní. Pila vodu ze sklenky. Položila sklenici na linku a protáhla se kolem mě do obýváku. Posadila se na gauč a koukala na svoje ruce. Šel jsem za ní. Dřepl jsem si před ní a chytil jí ruce. Podívala se na mě a viděl jsem její oči plné slz. Sedl jsem si k ní na gauč a objal jí. Brečela mi do trička a držela mě na zip u bundy.
,,To bude dobrý, nemusíš mi to říkat. Jen nechci, aby to bylo něco vážného’’ hladil jsem ji po zádech.
,,Prá-právě, že m-musim jen n-ne teď, a-ani zítra pros-prostě ča-časem’’ řekla mi před vzlyky.
,,Dobře’’ odpověděl jsem jí a dal ji pusu do vlasů. Podívala se na mě, v očích měla stále slzy. Sestřel jsem jí je z tváří a usmál se na ní. Taky se usmála, i když slaběji. Zase jsem ji objal.
,,Nekouknem na nějakej film?’’ zeptal jsem se jí s úsměvem. Zvedla ke mě oči.
,,Ne….Protože jediný co děláme je, že se pořád díváme na filmy’’ odpověděla mi a usmála se.
,,Fajn, co bys chtěla dělat?’’ zeptal jsem se jinak.
,,No to nevim’’ odpověděla a začala se smát.
,,Tak to je celkem problém’’ řekl jsem jí a taky se zasmál.
,,Já...bych se šla projít’’ řekla asi po pěti minutách ticha.
,,Dobře a….’’ dál jsem to nestihl doříct, protože se hnala do chodby. Šel jsem za ní. Já byl obutý a měl jsem i bundu, takže jsem čekal jen na ní.
,,A už je ti dobře?’’ zeptal jsem se pro jistotu. S úsměvem přikývla. Vyšli jsme z jejího domu a šli do parku. Cestou jsem ji chytil za ruku. Jen se na mě usmála, ale šla dál. Vedla mě do té části, kde je méně lidí.
,,Zavři oči prosím’’ zastavila se a řekla mi z ničeho nic. Udělala na mě psí oči. Tak jsem zavřel oči.
,,A teď pomalu pojď, neboj povedu tě’’ řekla a pevněji mě chytla za ruku. Šel jsem, asi po ani ne pěti minutách jsme zase zastavili. Pustila mě.
,,Můžeš otevřít oči’’ řekla radostně. Chvíli jsem se rozkoukával a pak mi to došlo. Ona mě vzala na ,náš’ strom. Když jsem spatřil ji už byla v půlce cesty nahoru. Lezl jsem za ní. Nahoře jsme se usadili a jen koukali na ten výhled, který jsem s ní tady viděl už snad stokrát. Podíval jsem se na Miu, zrovna jí ukápla jedna slza. Rychle ji utřela. Přesunul jsem se za ní a objal ji zezadu. Opřela se o mou hruď. Dal jsem jí pusu na tvář. Usmála se, ale stále měla skelnatý oči.
,,Proč brečíš?’’ zeptal jsem se a dal si hlavu na její rameno.
,,Nic jen...vzpomínám’’ odpověděla mi potichu. Přemýšlel jsem, jestli jí to mám říct teď nebo až zase u ní. Rozhodl jsem se pro teď. Dodal jsem si trochu odvahy.
,,Víš potřebuju ti něco říct’’ řekl jsem a nedíval se na ní. Otočila ke mě hlavu.
,,Tak povídej’’ řekla a dala mi pusu na nos. Usmál jsem se.
,,Víš já…’’ byl jsem dost nejistej ,,...já, prostě chystáme turné no a já budu muset odjet už příští týden’’ tak konečně jsem to řekl. Mia nekoukala na mě, ale ze stromu dolů. Po chvíli se podívala zase na mě.
,,Na jak dlouho?’’ zeptala se s kamenným pohledem.
,,Na tři měsíce’’ odpověděl jsem. Mia se zase otočila. Chytl jsem její tvář a otočil ji tak, aby se na mě podívala. Měla slzy v očích. Políbil jsem jí a hned poté objal. Mia si schovala svůj obličej do mého trička a začala brečet. Ničí mě pohled na to jak brečí.
,,Pojď půjdeme domů’’ zašeptal jsem jí do ucha. Přikývla a začala se zvedat. Nejdřív jsem sešel já, kdyby Mia potřebovala chytat. Když jsem sešel třetí příčku od konce žebříku, málem jsem si dal na hubu.
,,Na ten třetí od konce opatrně’’ řekl jsem nahoru směrem k Mie.
,,Dobře’’ odpověděla mi a lezla dolů. A jako bych nic neříkal šplápla na tu vražednou příčku a už letěla dolů. Stihl jsem ji chytit jen tak tak.
,,Jako bych to neříkal že’’ řekl jsem ji a usmál se. Jen se nevinně uculila. Dal jsem ji na zem a šli zpátky k ní. Cestou nás zastavilo pár lidí, kteří chtěli fotku i podpis. Kousek od Miana domu mi Mia skočila na záda. Málem jsme spadli.
,,Co blbneš?’’ zeptal jsem se ji se smíchem.
,,No víš moje nožičky jsou už moc staré a bolej mě’’ odpověděla mi jako dítě a taky se zasmála.
,,A to tě mám jako nést?’’ dělal jsem blbýho.
,,Wau tys to pochopil’’ odpověděla a zatleskala. Poraženě jsem si povzdechl, zasmál se a šel směrem k jejímu domku.

Dmes je tu pokračování. Omlouvám se za moji neaktivitu, ale škola. Snad chápete. Takže přeji příjemné čtení.
Mějte se krásně.
Maky❤