I want you and I love you [Shawn Mendes]

8#

On o své rodině nikdy nemluvil zrovna lichotivě. O svém otci nemluvil téměř nikdy a o své matce vždy řekl jen pár slov. Ale jak jsem se později dozvěděla, měl k tomu mnoho důvodů. Jako já postrádala někoho, kdo by stál o mé pocity, tak on postrádal víru. Věřil tomu, že je špatný. Ten nejhorší. Dříve bych s tím nejspíš souhlasila, ale teď už ne. Teď už vím, že v sobě má něco, co nedokážu plně popsat."

<<<<<<<<<<

K večeru, když jsem nepozorovaně vyklouzla ven tak, aby rodiče nic nepostřehli, mě napadlo, že se projdu k nedalekému molu na břehu jezera, kde měl člověk nádherný výhled na západ slunce. To místo moc lidí neznalo, bylo na vzdáleném místě, kam málokdo zamířil a co mě překvapilo, byla osoba, která tam jen tak seděla. Pohled upínal k obloze, na niž pomalu ubíhaly růžové červánky. V ten okamžik mi připomínal někoho jiného.
Když slyšel, že někdo přichází, stočil hlavu dolů, a jakmile viděl, že jsem to jen já, hluboce vydechl. Z jeho výrazu nešla vyčíst ani jedna jediná emoce. To prázdno v jeho očích... ta modřina na tváři...
Sedla jsem si vedle něho a on dál tiše sledoval, co udělám.
,,Nic neřekneš?" věděl, že to vím.

,,Třeba mi zase došla slova." nevěděla jsem, jak odpovědět.

,,Táta, on..." sám v tom měl zmatek.

,,Já vím. Není to správné, Shawne."

,,Zasloužím si takové chování."

,,Ne, vždyť je tvůj táta."

,,Jsi zvláštní, pískle."

,,Stejně jako ty."

>>>>>>>>>