I want you and I love you [Shawn Mendes]

33#

Ahoj, tady máte novou kapitolu. Má 619 slov, když nepočítám svůj úvodní proslov..🤣🙄
Neměla jsem vůbec žádné nápady a navíc mi blbne i připojení k WiFi, tak vás prosím o shovívavost 🙏✍️
Taky velké PARDON za chyby, svedla bych to na bolest hlavy, ale na to mě ta hlava až moc bolí.🤦🙆
Dala jsem si na ní záležet a doufám, že se vám bude líbit, samozřejmě má jisté mouchy, ale lepší něco než nic.

Hezké počtení🤓

,, Políbil vás?"

,,Ano, políbil."

,,A jak jste se cítila?"

,,Já nevím, šťastně."

<<<<<<<<<<<<

Uplynul přesně týden, který nebyl nijak zvlášť zajímavý, ale rozhodně ne nudný, protože jsem se začala častěji scházet s Benem, vlastně to mezi námi vypadalo docela dobře.
Shawna jsem od té doby zahlédla jen párkrát a přes veškerou moji snahu ignorovat ho, se mi stalo, že jsem na něj musela myslet častěji, než bych měla. Proč třeba nenapsal? Nejspíš hrál svou hru. Vůbec mu na mně nezáleželo.

A tak jsem raději věnovala pozornost jiným věcem. Třeba přípravě na večer, kdy jsem přijala pozvání Rose, Benovi kamarádky, která vždy sršela optimismem, do jednoho klidného baru, kde každý večer hrál nějaký ten amatérský zpěvák či kapela, toužící se trochu proslavit. Ben mě tam vzal už asi třikrát a já taková místa milovala.

Celý bar osvětlovala slabá světla, vytvářející tu pravou atmosféru. Na stěnách visely obrazy či gramofonové desky, staré už nějaký ten čas. Místnost voněla po smrkovém dřevě, nejspíš proto tam člověk tak rád chodil.

,,Co to bude? Tak jako vždy?" Nadzvedl číšník obočí, protože už nás moc dobře znal.

,,Jo, nejspíš jo, Alstone." Pokrčila rameny Rose, protože se nikdo neměl ke slovu. Já byla až moc zabraná do dění kolem, zatímco Ben koukal na pódium, kde dnes opět měla hrát řada mladých amatérů. Alston jednoduše kývl a odešel.

,,Rose! Nekoukej tak!" Napomenul ji Ben.

,,Jak?" Nevinně zamrkala, aby skryla rozpaky.

,, Máš ho prostě někam pozvat, ne ho pořád dokola pozorovat." Na Benova slova nijak nereagovala, akorát zamyšleně sklopila pohled. Po pár minutách nám už naštěstí donesl naše pití. Já dostala nealkoholický drink, Ben nějaký čaj a Rose svou kávu, kterou milovala.

,, Slečny si už nic nedají?" Alston pohledem pozoroval Rose. Ta, jakoby jeho pohled nepostřehla, dál koukala do země.

,,Ne, ale tady má kamarádka chtěla vědět, jaktože máte tak dobrou kávu." Chopila jsem se slova. Mladík naproti nám na chvíli ztratil řeč, ale pak se opět usmál.

,,Oh, asi vás zklamu, protože je to můj tajný recept, ale o důvod víc, aby sem chodila častěji. Moc rád jí udělám další." Řekl spíše směrem k ní než ke mně nebo Benovi.

,, Tím pádem se mě dnes nezbavíte." Rose zase získala své sebevědomí.

Alston byl opravdu hezký. Vysoký brunet střední postavy. Na první pohled vás na něm zaujaly výrazně modré oči a řasy, které mu musela závidět kde jaká dívka.

Čas tam utíkal o něco rychleji a než jsme se nadáli, na pódiu už stál  nejmíň desátý dobrovolník. Zpíval cosi od skupiny Linkin Park. Všechny hosty v baru donutil zpívat, včetně nás. Hned jak písnička skončila, odskočila jsem si na záchod.

Když jsem se poté vracela úzkou chodbou zpět, moje srdce vynechalo úder. Stál tam. Na sobě měl úzké kalhoty a bílé triko. V té tmě vypadal dokonale. Jakmile zaregistroval, že stojím pár kroků od něj, odtrhl pozornost od mobilu v ruce.

,,Pískle?" Přešel blíž a já vyděšeně koukala na jeho natrhlý ret a modřinu pod levým okem.

,,Kdo ti to udělal? Pane bože, Shawne.. bolí to?" Bez přemýšlení jsem mu přes ránu přejela prsty.

,,Já tě seřvu a ty se pak ptáš, jestli to nebolí? Já myslel, že už mě nechceš ani vidět." Zmateně odtrhl pohled.

,,Já.. vlastně.. nezlobím. Asi.. nevím, jsi až moc neodbytný. Nemám potřebu tě věčně nenávidět.

Zasmál se. ,, Neodbytný? Kdo takhle mluví?"

,,Jenom já. Už půjdu, Ben čeká."

,,Kat?" Řekl ještě rychle. ,, Promiň."

,, Zase někdy v knihovně?"

,, Nenávidím knížky." Nafoukl tváře.

,,Já vím, ale máš rád melodii, ne?"

,,Zase mluvíš v hádankách." Rozhodil rukama.

,,Já vím, proto mě máš rád."

,, Nemám." Oponoval dál.

,, To nevadí, stejně mám vždycky pravdu."

,, Jak si můžeš být tak jistá?"

,, Protože jsem ještě pískle." S úsměvem jsem mu zamávala.

>>>>>>>>>>>>>>>>>>>

,, Proč jste mu odpustila?"

,, Když člověk miluje, některé věci prostě přehlíží."

Děkuju za komentář či hlas.🤓