Démon a Já (GF/FF) [Dokončeno]

Nalezení

! Předem se omlouvám, že minulé nevyšla kapitola, ale byla jsem na soustředění a tam wifi extrémně blbla protože na ní byli všichni připojení !

   Stále jsem koukala na to jak se ti dva hádají. Nakonec jsem se rozhodla mezi ně vejít.
  ,,tak jo vy dva" Řekla jsem a přitáhla Billa k sobě ,,to už by stačilo"
  ,,jako fakt?" Řekl směrem ke mně Bill.
  ,,jo fakt" Odpověděla jsem mu. Gideon na nás jen koukal vražedným pohledem. ,,Víš co? My už půjdem a půjdem hledat Pineaovi a ty si mezitím udělej další vystoupení, ju?" Řekla jsem a už mířila ke dveřím.
  ,,to sotva" Řekl Gideon. Chytl Billa -který se vznášel už kousek ode mě- do takové průhledné koule.
  ,,Bille!" Vykřikla jsem a chtěla Gideonovi vytrhnout kouli. Ale on na mě hodil nějaký prášek.
  ,,Candy!" Vykřiknul Bill. Bohužel to bylo i poslední co jsem slyšela protože jsem usnula.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Začala jsem se probouzet. Hlava mě bolela. Začínala jsem si myslet, že Bill, Ford, Stan, Mabel, Dipper a celé Gravity Falls byl jen sen. Jen hloupý sen. Byla mi zima. Nechtěla jsem otevírat oči. Prostě nechtěla. Pokud to byl sen chci se do něho vrátit! Nakonec mi nedalo a oči otevřela. Vypadalo to, že jsem v nějaké černé místnosti. Nic tu nebylo. Černá místnost, ve které svítila jen malá lampička. To mě zavřeli do blázince či do Psychologický léčebny protože jsem při tom snění vyváděla různé věci? Nevím. Ale nelíbí se mi tady. Sedla jsem si do tureckého sedu a rozhlédla se po místnosti zda neuvidím něco jiného než tmu. Ha! Bingo! Dveře! Vstala jsem. Bohužel se mi zamotala hlava a hned jsem slétla.
  ,,...au..." Sykla jsem potichu.
  Znova jsem vstala. Rovnováhu už jsem jakš takš udržela a došla, no, spíš doklopýtala ke dveřím. K mému údivu nebyli zavřené. Vypadalo to jako v nějaké škole než v blázinci či psychologický léčebně. Vyšla jsem na chodbu. Uslyšela jsem kroky, chtěla jsem se vrátit zpátky do té tmavé místnosti. Bohužel, moje hlava se rozhodla asi protestovat a znova se mi zatočila plus mě znova rozbolela. Už, už jsem čekala tvrdý dopad takže jsem zavřela oči...když najednou sem neucítila žádný dopad, nýbrž někoho či něco co mě chytilo. Nehodlala jsem otevřít oči. Ten někdo -nebo něco- mě vzalo do náruče a někam se mnou šlo. Nevnímala jsem to, jak kroky té věci nebo člověka odráží ozvěna, ale tu hroznou bolest hlavy! Myslela jsem si, že mi vybuchne! Dostala jsem strašnou chuť si tou hlavou začít o něco mlátit jen aby ta bolest alespoň na malou sekundu zmizela.

   Po pár minutách jsem ucítila jak mě to něco/někdo pokládá do něčeho měkkého. Hned na to mi to dává ruku na čelo. Ucítila jsem dlaň, docela teplou. Podle toho, že se to podobalo tvarem na obyčejnou ruku, usoudila jsem, že to je člověk. Ten někdo si povzdechnul a odešel. Konečně jsem lehce otevřela oči. Ležela jsem na docela rozbité posteli, vedle, které byl noční stolek. Dále jsem uviděla skříň a další věci co bývají v pokoji.
   Znova jsem uslyšela kroky. Zavřela jsem oči, nejen proto aby to vypadalo, že spím, ale taky proto, že jsem nechtěla vědět kdo to je. Dveře když se otevírali zaskřípali.
  ,,tady" Řekl někdo. Hlas mi byl hodně povědomí, ale nedokázala jsem ho momentálně nikomu koho znám zařadit.
,,panebože..." Uslyšela jsem další hlas také hodně povědomí. Ale také jsem ho nikomu nedokázala zařadit. Však dokázala jsem usoudit, že oba hlasy jsou mužské.
   Kroky mířili ke mně, jeden z nich si určitě ke mně kleknul. Znova jsem ucítila ruku na čele...ale místo pěti prstů jsem ucítila šest. A šest prstů měl Ford. Jednou -nebo v tom snu pokud to byl- jsem se ho na to ptala proč má o prst více a řekl, že už se tak narodil. Ruka z čela zmizela a místo toho jsem ucítila mokrý hadr. Bolest hlavy docela pominula. Rozhodla jsem se otevřít oči.
  ,,huh.." Uslyšela jsem toho někoho kdo se u mě zřejmě sklaněl a všiml si, že začínám otevírat oči.
   Když jsem je otevřela, viděla jsem nad sebou někoho se sklánět. Můj zrak byl rozostřený. Po chvilce se mi povedlo zaostřit. Viděla jsem před sebou..Forda!! Tak moc se mi ulevilo, že to nebyl sen nebo furt pokračuje.
  ,,..F...Forde....?" Řekla jsem. Ford se usmál a přikývl.
  ,,jak ti je?" Zeptal se mě.
  ,,..strašně mě třeští hlava..." Odpověděla jsem mu.
  ,,neboj, to za chvilku přejde. Dokážeš vstát?"
  ,,možná...?"
   Pomalu jsem se posadila. U dveří jsem si všimla Stana. Tak to asi on mě musel najít a vzít mě sem. Ford mě vzal za ruku abych se ho mohla přidržovat. Pomalu a však nejistě jsem se postavila. Nejdřív sem málem spadla, kdyby mě Ford nepřidržoval tak bych vážně spadla. Na podruhé se mi už povedlo stát. Držela jsem se Forda jako klíště a pomalu šla. Když jsem stála u Stana i on mě lehce chytnul za ruku. Šla jsem s pomocí těch dvou a zároveň mě někam vedli. Nevěděla jsem kam.
   Po cca 10 minutách jsme došli k nějakým dveřím. Byli železné. Stan mě pustil a otevřel dveře zatímco Ford se mnou šel se mnou do místnosti za dveřmi.
  ,,Candy!" Křiknul někdo a už jsem na sobě cítila objetí. Podle hnědých vlasů  které byli hodně dlouhé jsem usoudila, že to bude Mabel.
   Jednou rukou jsem jí objetí oplatila a viděla jsem Dippera, který už stál taky u nás. Když se Mabel odlepila, čekalo mě další objetí, ale s Dipperem. Kousek dál jsem viděla sedět i Wendy se Soosem.

4/1 - 3/5 - 3/3 - 5/1' - 5/6' - 5/1 - 4/5 - 2/4 - 2/4 - 3/1 - 1/4 - 5/5 - 5/6' - 3/4 - 1/5 - 5/2 - 2/4' - 3/3 - 3/1 - 1/4 - 1/5 - 2/5 - 4/4 - 2/4

(956)