Démon a Já (GF/FF) [Dokončeno]

Cesta zpátky

   Ještě chvilku jsme koukaly na moře. Poté se ozvala Wendy.
   ,,Měli bysme najít cestu zpátky"
   ,,to asi jo, bůhví co Gideon provede s chýší když tam teď nejsme" souhlasila jsem. Všichni ostatní také.
   Následně jsme se podívaly na Forda a Stana s výrazem, jestli znají cestu. Oba se zamysleli.
   ,,Já bych cestu znal, ale trvalo by nám to nějakou dobu protože bysme šli pěšky" řekl Ford.
   ,,a co opravit nějaké auto? Ty a Soos byste to mohli zvládnout" ozval se Dipper. Ford se opět zamyslel.
   ,,to ano, ale nemám nářadí-"
   ,,tak něco najdeme! Přece tady nemůže být úplně prázdno a nějaký obchod s nářadím by tu být měl, ne?" skočila mu do řeči Mabel.
   ,,takže když to shrneme, najdeme nářadí, dáme ho Fordovi, ten opravý auto a vrátíme se domů" shrnula jsem to. Všichni přikývli. ,,Tak na co čekáme? Jdeme na to!" rozkázala jsem.
   Všichni jsme se rozutekli různými směri. Prohledávali jsme různé kouty města, i ta, ve kterých už někdo byl. No co, všechno se má kontrolovat víckrát. Ford hledal nějaké auto co bylo nejméně poškozený.
  ,,Mám to!!!" Křikl někdo, podle hlasu Mabel.
  ,,tak to přines sem!!" Křiknul tentokrát Ford.
   Já se ještě koukla po obchodě, ve kterém jsem právě byla. Uviděla jsem takové staré zrezavělé dveře, šla jsem k nim. Pokusila jsem se je otevřít, moc dobře to nešlo, ale když se mi to povedlo ozvalo se zaskřípání a něco na mě spadlo. Nebylo to těžké, byla to totiž matrace. Od kdy je v obchodě s jídlem a takovými menšími věcmi do domácnosti matrace? No nic. Sundala jsem ze sebe matraci a koukla se dovnitř. Tma, podívala jsem se kolem a hele! Baterka! Sáhla jsem po ní a zkusila zda svítí, svítila. Posvítila jsem si do tmavé části, v tu chvíli jsem dostala infarkt. Spíš menší infarkt. To protože na mě vykoukl pavouk, ale ne naše světoznámá Johana s dlouhýma nohama. Ale obří chlupatá potvora! A já jsem docela silný hmyzofóbik. Ne vážně, někdy dokážu zdrhat i před mouchou...
   Jakmile jsem tu potvoru uviděla vykřikla jsem a vyběhla z obchodu. Do tohohle obchodu už nejdu! Vyšla jsem cestou kde jsem před chvilkou slyšela Forda a Mabel. Kolem už všichni seděli a čekali.
  ,,Candy! Kde si byla?" Zeptala se mě hned Mabel.
  ,,jen jsem zakoukala.."
  ,,a kde si vzala tu baterku?" Zeptal se tentokrát Dipper.
  ,,um..." podívala jsem se do své ruky kde jsem ještě svírala baterku, kterou jsem následně zhasla-protože furt svítila- a dala si ji do kapsy u mikiny. ,,říkám, zakoukala jsem se do tmavé části jednoho obchodu" O té potvoře se mi mluvit nechce...
   Dipper jen přikývl, následně jsem si sedla na obrubník kde většina z nás seděla -vlastně všichni kromě Forda a Soose- a čekala.
    Minuty a bůhví jestli ne i hodiny pomalu ubíhaly a já se začala solidně nudit. Nebyla jsem sama, i u ostatních jsem zpozorovala znuděné výrazy.
  ,,hele, co se podívat do toho obchodu kde byla Candy? Mohla by být zábava!" Křikla Mabel a mě polil studený pot.
  ,,stejně tam nic tam nebylo..." Vlastně jsem jim ani nelhala, kromě té tarantule či co to bylo tam byla jinak zeď. Černá.
  ,,aww tak nic.." Posmutněla.
  ,,stejně by to bylo zbytečné" ozval se Ford a zabouchl přední část auta ,,protože auto by už mělo být opravené a my mužem vyrazit!" HURÁ.
  Všichni jsme se rozjasnili a začali postupně nastupovat do auta. Ještě, že Ford vybral dodávku jinak bysme se tam nevešli...Ford sednul za volat, vedle něho Stan a vedle něho ještě Soos (kdo neví tak dodávka má tři místa ve předu) zbytek nás nastoupila do té části kam se odkládají věci. Naštěstí to tam vypadalo čistě. Já, Mabel, Wendy a Dipper jsme si sedli na zem. Pak už jsem jen cítila jak se auto rozjelo. Bylo docela ticho, nikdo nevěděl co říct..

   Auto sebou naskočilo. Prudce jsem otevřela oči. Já usnula? Vlastně jak koukám...všichni čtyři jsme usnuli. Já a Mabel jsme se opírali o sebe navzájem a Dipper se opíral o Wendy, která zase měla svojí hlavu položenou na té Dipperově. Aww...škoda, že nemám foťák nebo mobil. Pomalu jsem položila Mabel na zem aby nespadla a já se mohla postavit. Bylo to docela těžký protože auto s sebou různě házelo a houpalo. Rovnováhu se mi ale nepovedlo najít tak jsem se rychle chytila za provaz co tam byl abych na někoho nespadla. JENOMŽE to auto prudce zastavilo a v tu chvíli mi nepomohl ani provaz. Já hned spadla těsně vedle Mabel a málem si vyrazila dech, Mabel chudák hlavou narazila do pneumatiky co tam byla a Dipper s Wendy přepadli na sebe.
  ,,auuu" zaůpěla Mabel a už si třela hlavu.
   ,,jo auu..." Řekla jsem zase já a třela si hlavu ze zadní části, protože nejen, že sem dopadla na zadek, který teď bolí jakoby mi ho usekli, na záda a málem si vyrazila dech, ale dokonce i na hlavu! ,,Tohle mě už nebaví.." Řekla jsem.
   Nějak vstala a otevřela dveře, no co. Stejně jsme stáli. Jakmile jsem uviděla kde jsme, rozzářily se mi oči.

2/5 - 4/4 - 2/4 - 5/6 - 4/1 - 1/1' - 4/5 - 3/1 - 5/5 - 1/1 - 3/2 - 1/5 - 2/5 - 1/1' - 3/5 - 4/5 - 3/5 - 3/3 - 3/4 - 1/5 - 5/2 - 2/4 - 3/3

Hawai kokosáci! Hrozně moc se omlouvám, že skoro dva měsíce nic nevyšlo :x ale prostě jsem vůbec neměla náladu, netušila jsem jak pokračovat a tak. Taky jsem právě teď v osmé třídě a jak určitě většina ví, vysvědčení z celé osmičky a poloviny devítky se zapisují na přijímačky a i když je začátek roku snažím se mít dobré známky protože bych se moc ráda dostala na nějakou uměleckou či grafickou střední. Takže prostě jen chci říct, že kapitoly už nebudou tak často vycházet jako dřív, ale když budu mít náladu a čas tak se pokusím něco sesmolit. No nic, to je asi vše co jsem chtěla říct :DD takže asi zase příště moji drazí přátelé a čtenáři :D. Zdar!

(1000)