Démon a Já (GF/FF) [Dokončeno]

Náhrdelník

   ,,Vstávejte!" křikla na mě a mého staršího bratra Matta mamka.
   Já se jen převalila a dál se pokoušela usnout.
   ,,Vstávat!" křikla na nás mamka znova.
   Já vyhrnula deku a vstala za to Matt se ani nepohnul. Pozdravila jsem mamku a sedla si na gauč v obýváku. Mamka si už na sebe házela bundu.
   ,,Matte! Vstávej! Já už jdu!" opět mamka křikla.
   Matt se už tentokrát vyvalil z postele, pozdravil mamku a sedl si ke mně na gauč.
   ,,Čau!" rozloučila se s náma mamka  odešla.
   ,,Ahoj...." řekli jsme se Mattem nastejno ještě rozespale.
   Vstala jsem a šla si udělat snídani. Udělala si cereálie a sedla si ke stolu. Po chvilce to samé zopakoval Matt ten si už ale broukal nějakou otravnou písničku.
   ,,Buď zticha!" já jakožto takzvaný cholerik na něj vyjela. Ten mě však ignorovala a pokračoval.
   Sedl si ke stolu a začal jíst. Já už měla skoro snědený a když jsem to snědla dala misku do dřezu a zmizela v pokoji kde jsem si jako vždy lehla do postele a vlezla na mobil. No co? Zbývala mi ještě hodina. Matt byl v obýváku. Samozřejmě, že asi po pěti minutách si cestu do pokoje prorazila naše fenka Džigy. Hupsla ke mně a už se mazlila. Chvilku jsem ji hladila pak ale si ulehla a odpočívala zatímco já dělala všelijaké věci na mobilu.
   Uběhla hodina a Matt si šel pro věci do pokoje na převlečení. Já se stále válela v posteli. Když se Matt převlékl zavolal na Džigy.
   ,,Jdeme ven?"
   Džigy ihned zareagovala a už běžela za ní. Když Matt i s Džigy zmizeli venku já využila, převlékla se a upravila. Než se Matt vrátil já si už chystala svačinu, která byla pouze jedno jablko. Stačilo mi to. Koukla na čas 7:24 jelikož mám školu hned před barákem ještě na chvilku vlezla na mobil. Když čas ukazoval 7:27 vypla jsem zvonění na mobilu a dala do tašky. Vzala si boty, bundu, hodila klíče od bytu do tašky, vzala tašku a už byla připravená jít.
   ,,Čau" řekla jsem bratrovi i když se uvidíme ve škole.
   Než jsem zabouchla dveře slyšela jsem něco ve smyslu ,čau' nechala to být a už šla dolů po schodech (bydlím v paneláku). Sešla schody, otevřela venkovní dveře a šla směr do školy. Před školou už stála moje kamarádka Em jako vždy na našem místě. Přišla jsem k ní.
   ,,ahoj" pozdravila jsem.
   ,,ahoj!" pozdravila rázně Em ,,neuvěříš co se mi zase zdálo! Bylo to zase něco s kafem..." řekla. Vždy jsme si vyprávěli co se nám zdálo za sny.
   ,,Že by si zase vylila pouze maličkou kapličku kafe a byla z toho potopa?" (To se jí fakt zdálo prej XD)  zeptala jsem se na což jsme se obě ihned rozesmáli.
   ,,Ne" smála se Em.
   Školník už otevřel dveře do školy a i když nerada šla tím směrem. S Em jsme se v šatnách převlékli a vzali si bačkory. A už vyrazili na první hodinu.

Timeskip (si myslíte, že bych popisovala ten horor?! XD ježiš jen to ne! XD)

   Šli jsme s Em z oběda -jako vždy úplně poslední z jídelny- a když přišli do šatny už na nás řval školník.
   ,,No dělejte pospěšte si! Každý musí před odpoledkou ven!" řval na nás.
   Chvilku nás pozoroval a odešel. My s Em propukli v záchvat smíchu. Proč? Žádnou odpoledku jsme neměli! (Lol to se nám fakt stalo! XD)
   ,,My žádnou odpoledku nemáme ty úchyle!" zařvala potichu Em a hned obě dostali další záchvat smíchu protože se nám vybavila vzpomínka kdy jsme šli na holčičí záhody abysme se před ním schovali, a co on neudělal? Přišel tam za námi (ooo ano, i tohle se stalo XDD) od té doby ho nazýváme úchylem.
   ,,vydíš tady snad nějaký tašky?! Možná jen tak kluků ale holek?! Žádnou odpoledku nemáme ty ichtyle!" potichu jsem řvala já.
   To už jsme byli obě převlečený a vzali si tašky a šli. Školník nás jen pozoroval. Když se nám povedlo dostat se přes ten nával před školou, zamířili domů. Em má nevýhodu, že bydlí úplně na druhé straně sídliště. Rozloučili jsme se a už si šli každá svou cestou.

   Šla jsem po chodníku jako každý všední den. Došla domů, hodila tašku do kouta a padla na postel. Džigy ke mně přiběhla a začala mi olizovat obličej.
   ,,Aaa fuj! Džigy!" křikla jsem na to přestala a lehla si vedle mě.
   Dostala jsem najednou potřebu jít ven což se nestávalo protože jsem introvert. Koukla z okna. Bylo tam zamračeno ale i přesto hezky. Zvedla se z postele a zapomněla úplně na to abych mamce napsala, že jsem doma. Vzala si bundu s botama a šla ven. Vyšla jsem za panelák kde nikdo nebyl. Nevím co mě tak táhlo sem jít, ale tušila, že to bude něco důležité. Chodila pomalým krokem tam a sem když najednou...jsem uviděla něco na louce. Převezla jsem nízkou zídku a snažila se nějak vyjít ten kopeček, sice malý ale sakra prudký! Když se mi to povedlo probojovala jsem si cestu přes strom a byla na louce. V dálce na malým kopečku se něco lesklo. Přišla jsem k tomu....byl to malý přívěsek ve tvaru kolečka a v něm....nějaký trojúhelník...spíš iluminát s kloboučkem, motýlkem, rukama a nohama.
   Prohlížela jsem si ho. Byl takový bronzovo-zlatý. Dala jsem si ho do kapsy a vracela se domů. Vím, že se krást nemá ale ten náhrdelník tam jen tak ležel. A louka byla prázdná.
   Přišla jsem domů, Matt ještě nebyl doma, naštěstí. Dala jsem Džigy nažrat a vrátila se zpátky do postele. No co, je pátek! Vytáhla jsem náhrdelník z kapsy a začala si ho zase prohlížet. Sedla jsem si a dala si ho na krk. Hned na to se ale v pokoji objevilo čistě bílé světlo, které mě samozřejmě oslepilo.

(955)