Démon a Já (GF/FF) [Dokončeno]

Co se to děje?!

   Celej den jsem je hledala, nic. Ani nikdo ve městě je neviděl. Začínala jsem se o ně doopravdy bát. Seděla na gauči s vystresovaným obličejem. Bill se mě snažil jakkoliv utěšit, že jim nic není atd, ale já stále byla ve stresu. Nešlo nebýt když moje dalo by se říct druhá rodina zmizela!
   ,,Can klid, najdeme je" Uklidňoval mě Bill
   ,,Bille, slehla se po nich zem. Nikde nejsou a nikdo je taky neviděl! A já mám být v klidu? Celej den jsou pryč! Vždyť už se stmívá..." Slyšela jsem od Billa jen lehké povzdechnutí.
   A najednou puf, byl v tahu i Bill. Jo, všichni mě tady nechte proč ne. Měla jsem kolena přitáhnutá u sebe a snažila se uklidnit i když marně.
Po asi deseti minutách se u mě zase objevil Bill.
   ,,kam si zmizel?" Zeptala jsem se už tak nějak uklidněným hlasem, ale furt to šla slyšet ta nervozita.
   ,,byl jsem ti pro tohle" Řekl a v rukou držel menší balíček sušenek.
   ,,sušenky? Kdes je vzal?"
   ,,jo, na odreagování a radši se neptej" Řekl a podal mi sušenky.
   ,,díky" Usmála jsem se. Rozbalila jsem balíček a vytáhla jednu sušenku. Ale nedala jsem si ji do pusy. Nabídla jsem ji Billovi.
   ,,dáš si?" Zeptala jsem se ho se sušenkou u něho.
   ,,c..co? Ne, jsou tvoje"
   ,,v tom případě i rozhoduju co s nima udělám a já chci abys sis vzal"
   ,,ale..." Nevěděl co říct ,,...fajn" Nakonec souhlasil a vzal si sušenku.
Já si z balíčku vzala jednu a dala si ji do pusy. Byli fakt dobré.
   Už jsem tak nějak byla v klidu když v tom se zem začala třást jakoby bylo zemětřesení.
   ,,co to" Řekla jsem a šla se podívat k oknu. Na chýši jel nějaký velký...bagr?! Asi?! Vůbec se mi to nelíbilo.
   Bagr nebo co to bylo se nezastavoval. Vyšla jsem tedy ven abych ukázala, že tu ještě někdo je. Stroj začal zpomalovat.
   ,,hej?! Proč zpomaluješ?!" Uslyšela jsem pro mě neznámí hlas, který řval odněkud ze zadu toho stroje.
   ,,někdo tam stojí!" Křiknul na dotyčného řidič stroje, který už stál několik ale opravdu NĚKOLIK metrů od chýše.
   ,,to mi je jedno! Jeď!" Stroj se zase rozjel.
   Nevím co to do mě najednou vjelo, ale postavila jsem se asi pět metrů od vchodu do chýše a čekala až ten stroj přijede. Vůbec nezpomaloval a já tam stála jak sebevrah.
   ,,co to děláš?! Pojď pryč!!" Snažil se mě odtáhnout Bill, ale marně. Stála jsem tam jak přirovaná s odhodlaným výrazem. Je mi jedno co tady ten stroj chce, ale jestli jde zničit chýši tak jen přes moji mrtvolu!
   Stroj stále nezastavoval. Už to fakt vypadalo, že mě přejede když najednou...zastavil. Pár metrů přede mnou. Se zastavil.
   ,,co to děláš?!" Uslyšela jsem zase ten hlas.
   ,,pojď se podívat" Řekl řidič.
   Ze zadu vyšel...kluk...kterej vypadal jak tříletej. Měl bílé vlasy sčesané nahoru, modrej oblek a na obličeji měl pár pih. A taky byl docela hodně malej. Když si mě všiml seskočil dolů ze stroje a šel za mnou.
  ,,co tady děláš?" Zeptal se mě.
  ,,to by mělo zajímat mě" Odbila jsem ho.
  ,,no, já si jdu vzít tu chatrč"
  ,,a to jako proč? Není tvoje! Nemáš právo si ji brát!"
  ,,a není ani tvoje!"
  ,,to není, máš pravdu, ale majitelé se mě starají" Koukal na mě s otevřenou pusou. ,,A kdo vůbec si?" Zeptala jsem se ho.
  ,,jsem Gideon, miláček města" Řekl a..udělal na mě zřejmě "kawaii" výraz.
  ,,debil..." slyšela jsem za sebou syknout tiše Billa. 
  ,,a ty seš kdo? Nikdy jsem tě tady neviděl"
  ,,Candy, a neviděl jsi mě asi proto, že nejsem zdejší"
   Odfrknul si.
  ,,fajn, seznámili jsme se. Super. A teď vypadni!" Zařval na mě. Já se jen ušklíbla. 
  ,,ne"
  ,,fajn jak chceš" Řekl, nastoupil zase do stroje, nebo se o to spíše snažil. Vypadalo to komicky jak se snažil dostat na vstupínek. Když se tam konečně dostal slyšela jsem ho jak řekl ,,jeď" Jestli mě přejede půjde do vězení, to mu snad dochází.
   Stroj se zase rozjel. Předtím byl ode mě asi sedm metrů. A teď se to zmenšovalo. Šest. Pět. Čtyři, já stále stála přikovaně na zemi. Tři. Dva. Jedna...zavřela jsem oči a čekala náraz........nic se však nedělo. Že by zastavil? Otevřela jsem oči. Přede mnou nic nestálo, otočila jsem se a tam jel ten stroj na chýši. To ne!
   Doslova jsem začala sprintovat za strojem. Nenechám chýši jen tak zničit! Chyběli už jen dva metry od chýše.
  ,,Ne!!" Vykřikla jsem a dala ruku před sebe. Nevím proč byl to instinkt. No jo. Ale najednou se ozvala hlučná rána jakoby stroj narazil.
   Doběhla jsem stroj a když jsem viděla to před ním koukala jsem jak blázen. Před strojem byl žlutý štít!

1/3 - 2/3 - 1/3 - 2/4 - 4/5 - 2/4 - 4/1 - 3/5 - 3/3 - 3/5 - 1/3

Právě je 0:30 :) XD JÁ NEMŮŽU SPAAAAAAAAAAAAAAT

(813)