Always together (Fack cz)

#32

„Doufám že víš co děláš Finne."

„Nemluv se mnou jako s děckem. Jasně že vím. Vezmi si červenou a prostě cákej. Já budu dělat to samý. Akorát s modrou a pak se prostě vyměníme."

Bylo to zvláštní. Nikdy bych nikoho takhle nenechal organizovat dekoraci mého pokoje.Musím toho kluka mít zatraceně moc rád. A taky že mám.

Tohle- vlastně ani nevím jak se to nazývá, jsme dělali dost dlouho ani nevím jak dlouho. Ale pravda je taková že jsme nedělali jen tohle. Dělali jsme ještě spoustu různých věcí. ( ͡° ͜ʖ ͡°)

Oba jsme byli celý zamazaní barvou a jen tak jsme posedávali na verandě před domem.

„Líbí se ti to?"

„Líbí. Kde jsi se tohle naučil? Vypadá to tak...tak..umělecky. To je to správné slovo."

„Jo to asi jo. Vybral jsem si jako dobrovolný předmět výtvarku. Nejsem v tom tak špatný. Myslím kreslení a takovýhle kraviny."

„To jsi nikdy neřekl."

„Vždycky jsem to nerad přiznával když se tím matka někde chlubila. Vždycky mi to přišlo hrozně přiteplený."

Oba jsme se zasmáli a podívali se druhému do očí.

„Teď víš proč."

„Jo to jo. A jsem šťastnější než kdykoliv předtím."

„To jsme dva."

Oba jsme se usmívali. Přisedl jsem si k Finnovi a ten okolo mne obtočil ruku a hladil mne po vlasech.

„Jdeme si dát sprchu? Mám hlad. Takhle jít nikam nemůžeme. Sprcha funguje ne?"

„Funguje. Tak se tedy osprchujeme a zajdeme na jídlo. Co třeba kebab?"

„Miluju kebab víc než cokoliv na světě."

„Vážně?"

„Chyba. Miluju Jacka nejvíc na světě. No a pak až je ten kebab."

„Už jsem se lekl."

„Přeci si nemyslíš že bych tě vyměnil za kebab..?"

„No znělo to tak."

„Víš...často přemýšlím o budoucnosti. Já jen doufám že ti to nevadí ,ale vždy když o ní přemýšlím vidím tebe. Pořád si myslíš že bych tě vyměnil za kebab?"

Zakýval jsem na nesouhlas a přitiskl se k Finnovi těsněji. Otočil jsem se abych se mu díval do obličeje a políbil jsem ho. Polibek mi opětoval.

„Sprcha čeká."

„Jdeme."

Umyli jsme se a vydali se do okolí. Byla tu taková nákupní čtvrť kde jsme sehnaly i výborný kebab. Finn mi sdělil na co bych si měl dávat pozor jak celkově v Londýně a na škole. Den s ním byl jako vždycky neskutečně užitý. Bylo mi líto že musí odejít. Chtěl jsem aby u nás mohl přespat ,ale on jde zítra do školy. Já naštěstí až příští týden.

Rozloučili jsme se tedy a já jsem šel domů kde jsem očekával matku která tam kupodivu nebyla. Přišla až o dost později . Omlouvala se a říkala že mi to vynahradí zítra ve městě. Budeme oslavovat přijetí do nové ráce.