Always together (Fack cz)

#38

Ředitel prošel všechny. I Kendall. Neměla červené ruce i když to pro mne bylo překvapení.Ale jeden kluk jménem Simon Black ano. Nevěděl jsem kdo nebo co to bylo za člověka,ale řekl jsem si že to tak rozhodně nenechám.

Hned ze školy jsem jel k Finnovi. Napsal jsem matce textovku že nevím kdy přijdu domů. U dveří mne přivítala paní Wolfhardová. Sdělila mi že Finn odešel do pokoje hned co prišel domů. Z čehož jsem pochopil že jí nic neřekl.

Už ze zvyku jsem neklepal a rovnou vešel do pokoje. Finn seděl na posteli a smutně si brnkal na kytaru. Nebyla to ani píseň. Byly to pouhé akordy které netvořily nic souvislého.

Ani po mém příchodu nezvedl oči od kytary. Pomalým krokem jsem šel k posteli a posadil se vedle Finna. Tentokrát zvedl oči a zadíval se přímo na mne svými opuchlými očkami s velikými černými kruhy. I přes tohle všechno to byly ty nejkrásnější oči které jsem kdy viděl. Nahnul jsem se blíže k Finnovi a pohladil ho po tváři. Koutek mu uskočil do úsměvu ,ale jen na chvilku.

„Kdo je Simon? Simon Black."

„Můj nejspíše nejlepší kamarád. Proč?"

„Myslíš si že je tvůj kamarád?"

„P-proč by neměl být?"
Zeptal se Finn a nechápavě se na mne zahleděl.

„Protože to psal on."

Finn se zarazil a vykulil oči. Ještě chvíli mu trvalo než mu pořádně došlo co jsem právě řekl.

„To ne."

„Ale ano."

„Bude vyhozen ze školy. Myslíš že měl nějaký důvod to udělat?"

„Nenene. Jsme..vlastně byli jsme dobří přátelé. Nic jsem mu neudělal."

Finn se smutně zadíval do země a jeho oči začínali nabírat sklenitosti. Natáhl jsem hlavu a políbil Finna na čelo. Přitáhl si mne do objetí. Seděl jsem mu na noze a tak jsem měl hlavu ve stejné výšce jako on. Hlavu mi položil na rameno. Všechny slzy plné smutku a úzkosti dopadávaly na mé rameno.

Když Finn zvedl hlavu promluvil.

„Víš,já teď chápu tvé pocity. Od té doby co se známe spolužáci na tebe byli zlí za to kým jsi. Několikrát jsem to viděl a-a nemohl jsem soudit. Ale teď už můžu. Ale povím ti je to hrozné. Příšerné. Ale ty jsi na všechno byl sám což dělalo věci horší. A já mám tebe. Jsi tu pro mě a pomáháš mi zvládat všechno tohle. Jsi moje všechno. Bez tebe bych asi nebyl tím kým jsem teď. Díky za to že jsi."

Na tváři mi vzrostl široký úsměv. Něžně jsem ho políbil na ústa. Opětoval mi polibek krerý se tentokrát prodloužil. Když nám docházel vzduch odtáhli jsme se od sebe. Pociťoval jsem Finnovo svěží dech. Usmál se a tentokrát mne políbil on. V celé té vášni jsme si lehli na postel a líbali jsme.

Když mi všechno došlo odtáhl jsem se.
„Ale no tak."
Vydechl pomalu Finn.
„Musím domů. Zítra je škola. A taky si půjdu pěkně najít týpka jménem Simon."
Finn si smutně oddechl a neodpověděl
„Přijď ke mě o víkendu. Můžeme pokračovat."