#60

505 38 2

od justaquinn3

od justaquinn3

„Jsem nervozní."
Šeptl jsem tiše a zadíval se Finnovi do tváře. Byli jsme na cestě do nemocnice kde dnes měli konečně propustit matku domů.
„Nemáš se vůbec čeho bát. Pořád je to tvoje mamka a nikdo jiný. Jen bude možná trochu zmatená to je vše."
Řekl Finn a nahodil utěšující úsměv a k tomu ještě pevněji stiskl moji ruku. Úsměv jsem opětoval a položil si hlavu na jeho rameno.

O několik minut později
„Tak jsme tady. Těsíš se?"
Optal se Finn. Jen jsem kývl a vykročil vpřed. Finn mne okamžitě následoval. Budovou jsme prošli stejně jako předtím do oddělení kde byla matka.

Matka už na nás čekala ,seděla na lavičce kde předtím vyspával Finn a vedle sebe měla položenou sportovní tašku s oblečením. Když mne uviděla rozzářil se jí úsměv stejně jako mne.

„Jsem tak ráda že už můžu jít domů. Moc jsi mi chyběl Jacku."
Řekla dojatěy
„Ty mne taky mami."
Řekl jsem a usmál se. Matka se obrátila na Finna a věnovala mu také letmé obětí které Finn opětoval. Pohled na to mne těšil vždycky jsem chtěl aby můj přítel měl dobrý vztah se svou „tchýní".
„Tak a rychle domů!"
Řekla a lehce se zasmála. A tak jsme všichni svižným krokem vyrazily na metro.

Netrvalo dlouho a byli jsme doma. Mamka otevřela dveře kde jí přivítala Grace. Mamka byla štěstím bez sebe protože se velmi dlooouho neviděli a co si budeme povídat ona je to jediné co zbylo po tátovi. Proto ji měla vždycky tolik ráda. Grace totiž hodně připomínala svého bratra v obličeji. Prý to byla nerozlučná dvojka. Grace mi vždycky vyprávěla když jsem byl menší a jezdila k nám.

Mamce upadlo i pár slz a vypadala opravdu šťastně. A když je šťastná ona jsem šťastný i já. Rodina už je zase celá pohromadě jak má být. Lepší už to snad ani být nemůže!
Je to krátký promiňte. Příště to snad bude lepší.Miluju vás❤️