Always together (Fack cz)

#17

Když jsem se ráno probudil televize pořád hrála. Jack spal vedle mě a ruku měl stále zapletenou do té mé. Snažil jsem se vstát abych ho nevzbudil což se mi nepodařilo. Jack trhl rukou a zívl si.

„Dobré ráno."

„Tobě taky."

Chtěl jsem vstát ,ale Jack mi to nedovolil. Pořád držel moji ruku.

„Pustíš mne?"

„No já myslím že nepustím."

„Ugh. Fajn."

Lehl jsem si zpět vedle Jacka. Díval jsem se mu přímo do očí. Má tak krásné oči že krásnější jsem snad ještě neviděl. Tváře mu jako obvykle začaly nabírat odstín rudé barvy což samozřejmě u Jacka nebylo nic neobvyklého. V  situacích podobných těmhle jsem ho ani jinak neznal.

 Nemohu říct že by jsme se znali dlouho ,ale mě to přijde jako celá věčnost. Jack vypadal hodně vyděšeně. Zvykali jsme si hodně rychle ,ale pořád jsme ten náš vztah  nebrali moc vážně. Přemýšlel jsem o tom. A došel jsem k závěru že by jsme to měli  brát vážně. Přece jen už nejsme děti kteří svůj vztah za týden nebo dva ukončí.

„Budu muset vstát. Poletí nám letadlo a musíme do hotelu pro věci."

„Ještě chvíli prosím."

Snažil jsem se vypadat vážně ,ale Jackovu rozkošnému obličeji nešlo odolat. Lehl jsem si zas zpět. Jack se usmál.

„Budeš mi psát?"

„Budu."

„Každý den?"

„Každý den."

„Fajn."

Usmál se a opatrně položil hlavu na moji odhalenou hruď.

„Chodíš do posilovny?"

„Někdy."

„Měl bys častěji protože tohle se mi líbí."

Ušklíbl se a hlavu položil zpět. Pohladil jsem ho ve vlasech a ruku pak obmotal kolem jeho ramen. V tu chvíli se ozvalu ťukání na dveře. Oba jsme vyletěli a posadili se na postel.

„Dobré ráno chlapci. Finne oblékni se. Budu čekat dole musíme na letiště."

„A věci z ho-"

„Už jsou tu přivezla jsem je."

Zabouchla za sebou silně dveře. Jack si protřel oči a plácl se do čela. Uchechtl jsem se a oblékl se. Když jsme se sešli uplně všichni Angela nás odvezl na letiště. Čekali jsme dlouho. A samozřejmě to nešlo bez dávky kofeinu pro mamky i pro nás

. Mě i Jackovi klesl usměv protože jsme si začínali pomalu uvědomovat že se pěkně dlouhou dobu neuvidíme. Celou dobu jsme byli téměř zticha. Až nakonec jsme se začali loučit a to ve velkém. Matky a my jsme se objímali. Dlouho jsme se objímali. Pak se to posunulo trochu na vyšší úroveň. Rozhodl jsem se políbit Jacka na tvář. Stékali mu slzy tak jako mě. Otřel jsem mu palcem slzu a políbil ho. Na ústa

„Uvidíme se. Nebreč."

„Je to moc dlouhá doba."

„Měj se Finne."

„Ty taky Jacku. Budu ti psát každý den slibuji."

Poslední oční kontakt byl plný bolesti a slz. Nemohl jsem se tohoto pohledu zbavit měsíce.