Always together (Fack cz)

#11

Hned dva dny na to jsme letěli. Byl to zvláštní pocit a bál jsem se. Napadla mě představa kdybych ho nenašel nebo se mnou třeba nechtěl mluvit. Co bych pak asi řekl mámě? Po několika hodinách jsme byli v Atlantě. Město to bylo veliké ,ale moc dobře si pamatuji  kde Jack bydlí. Ptal jsem se ho. Tu ulici mám v hlavě do dnes. Prostě si zavolám taxi a budu se snažit se nějakým způsobem zbavit mamky. Když jsem řidiči nadiktoval adresu neměl žádný problém nás tam odvézt. Když jsme řidiči zaplatili hned jsem si všiml knihovní kavárny.

„Mami víš chtěl bych tam jít sám.."

„Chápu no tak já půjdu do kavárny. Kdyby cokoliv volej. Nikam neodejdu dobře?."

„Děkuju. Pa."

„Pa."

Po té jsem prohledával dům po domu. Hledal jsem na zvonku to jméno ,ale nikde nic. Jediná moje možnost byl dům se zvonkem beze jména. Zazvonil jsem a srdce mi bušilo. Z dveří vylezla nějaká paní a vyptávala se co potřebuji.

„Hledám Jacka Grazera."

„Je doma. Kdo jsi?"

„Jack byl u nás na týden v Anglii a přijel jsem ho navštívit."

„Jistě pojď dál."

Mile se usmála a pustila mne dovnitř. Zvedla mne do druhého patra a ukázala na dveře.

„Mám nějakou práci dole. Snad ti mohu věřit."

Znovu se usmála a odešla. Ještě chvilku jsem stál před dveřmi Jackova pokoje a přemýšlel jsem zda mám zaklepat. A něco uvnitř mě donutilo to udělat.

 Když se dveře otevřeli Jackovi spadla čelist.

  „C-co tu děláš? "

 „Přiletěl jsem za tebou."

 „Proč?"

 „Něco důležitého bych ti chtěl říct. Lhal jsem ti. Cítím se stejně my dva musíme být spolu. Navždy!"

„Tak proč jsi předtím nic neřekl?"

Snažil jsem se chytit Jacka za ruku ,ale ucukl.

„Pojď dovnitř nebudeme to řešit na chodbě."

Zavřel jsem dveře a vstoupil dovnitř.

„Proč tu vlastně jsi?"

„Abych se ti omluvil."

„Za co?"

„Tenkrát u toho autobusu. Řekl jsi mi že mě máš rád. Řekl jsem ti ať jdeš pryč. Nechtěl jsem to. Chtěl jsem ti ve skutečnosti říct že to cítím stejně.Jen jsem se bál přiznat si to. Ale teď si už si to dokážu přiznat."

„Mám tomu věřit?"

„Prosím podívej se mi do očí."

Jack nejdřív těkal pohledem všude kolem ,ale pak se mi zadíval přímo do očí. V očích měl slzy. Znovu jsem ho chytl za ruku,ale on neucukl. Chvíli jsme tam jen tak stáli a oba jsme měli pocit jako by jsme byli v úplně jiném časoprostoru kde jsme jen my dva a nikdo jiný.

 Jackovi tváře nabírali červenou barvu. Teď přišel ten moment. Přece jen byl Jack menší než já. Trochu jsem se sehnul a políbil Jacka. Cítil jsem se jako když ze mě opadlo úplně vše špatné co se mě kdy drželo. Odtáhl jsem se a podíval se na Jacka.

„Už mi věříš?"

Jack jen zakýval. Z oči se mu draly slzy. Přitiskl si mě do objetí. Objetí jsem opětoval. Hladil jsem mu vlasy.

„Už jsem tady vše bude dobré ano?"

Upřímně říkám že jsem na tuhle kapitolu dost pyšná tak snad se vám líbí! A měli by jste si pustit to video protože mě to beze srandy dohnalo k slzám. Je to hrozně krásný. Lovuju vás!♥