Always together (Fack cz)

#5

A je to tady! Střed týdne. Ubíhá to opravdu rychle. Vůbec jsem to nečekal.Přemýšlím jestli dnes půjdu se školou a nebo zůstanu opět doma s Finnem. Navíc dnes jdou na London Eye na kterém už jsem byl takže se spíše přikláním k možnosti Finn,tak snad bude mít čas.

 U snídaně jsem byl první. Mary i James byly pryč a jako tradičně jsme zůstali s Finnem sami. Tentokrát jsem snídani udělal já. Asi to jediné co umím hamandeggs. Přesně na čas kdy jsem dodělal Finnovu porci objevil se dole. Když jsem servíroval jídlo Finn mě objal jednou svou rukou.

„Dylan umí vařit?"

„Jack umí vařit."

Opravil jsem ho a usmál se.

„Voní to úžasně!!Doufám že to bude i stejně chutnat."

„To já taky."

Když jsme dojedli snídani která nebyla tolik špatná zeptal jsem se Finna jestli tedy mohu být dnes s ním.

„Finne?"

„Ano?"

„Víš napadlo mne jestli by ti nevadilo kdybych i dnešní den strávil s tebou?"

Řekl jsem opatrně a podrbal se na zátylku.

Finn se díval udiveně a zaskočeně ,ale po chvíli se usmál. 

„Máš mě radši než svoji třídu?"

„Ano,ano to je asi pravda.."

Řekl jsem a opět se podrbal na zátylku. Finn se zadíval velmi vážným pohledem.

„Tak jistě. Půjdu vymyslet nějaký program."

 Finn na mě mrkl a odešel do pokoje. Umyl jsem nádobí a šel za Finnem. Zaklepal jsem a on řekl ať jdu dál. Sedl jsem si k Finnovi na postel a čekal co řekne.

„Ták. Co říkáš procházce po městě Dylane?"

„Fajn Wolfharde."

Když jsme byli oba připraveni na cestu vyšli jsme. Procházeli jsme se těmi nejkrásnějšími ulicemi Londýna. Dali jsme si zmrzlinu a výbornou limonádu.

„Jacku?"

„Ano??"

„Co říkáš ,mohli by jsme večer do kina?"

„Jistě a na jaký film?"

„Nevím. Třeba něco od DC? Máš rád superhrdiny?"

„Bože kdo by neměl?"

„Tak fajn těším se."

Ještě hodinu jsme se procházeli po městě a potom jsme jeli ke kinu. Moc jsem se těšil. Nikdy jsem moc do kina nechodil. Radši se na filmy koukám doma.

„Dáme si popkorn?"

„Sýrový."

Finn odešel pro popkorn a já se mezitím usadil.

„Jsem tady i s popkornem."

„Jdeš pozdě už to začalo."

„Nevadí."

Finn si sedl vedl mě a postupně mi nabízel popkorn. Jednou se stala velmi zvláštní věci. Když jsme sahali pro popkorn naše ruce se setkali. Chvíli tam ruce zůstali ,ale pak jsme oba cukli a zadívali se krátkým pohledem....krátkým ,ale přesným pohledem který říkal „nebudeme o tom mluvit". Bylo mi to líto. Cítil jsem se smutně.