Místo

94 5 0
                                    

Už jsme tady týden. Každý den jsme dělali něco jiného. Vyzkoušeli jsme např. potápění, šnorchlování, paddleboarding,plachtění a byli jsme i v Hollywoodu na nějakém filmu. Holky se se všemi skamarádili a mamka...? Tu jsem slyšela hádat se s tátou ohledně minulého roku. Když jsem slyšela jak mu popisuje jak jsem celé noci brečela a byla na práškách, chtělo se mi brečet znovu. Ale musela jsem to vydržet, protože bych se pak zhroutila znovu. To sem rozhodně nechtěla. A když nad tím tak přemýšlím,přijde mi ,že bych se tam měla aspoň podívat. Na TO místo. Povzdechla jsem si. Musím tam jít, abych si vše urovnala . Aby tenhle malý výlet nebyl úplně k ničemu a tak jsem vyrazila. Oblékla jsem se a sešla jsem schody do obýváku. Tam seděly Cami ,Catherine ,mamka a táta. ,,Já jdu ven a beru si Porsche. "všichni se na mě koukli pohledem ala,,Já chci taky,,. Ale musela jsem je zklamat.,,Sama".povzdechla jsem si. Vešla jsem do garáže a sedla do nádherného červeného Porsche.

Bylo to tady moje nejoblíbenější auto

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Bylo to tady moje nejoblíbenější auto. Nastartovala jsem a vyjela. Motor krásně hučel. Určitě jsem překročila povolenou rychlost ,ale z toho jsem si nic nedělala, protože silnice byly prázdné. Po půl hodině rychlé jízdy sem byla na místě. Vystoupila jsem a zamkla auto. Dlouho už jsem tady nebyla. Přišla jsem je stromu uprostřed louky. Stál tady osamoceně, asi až   50 metrů od něj byli další stromy a rybník. Měla jsem to tady moc ráda. Nikdo jsem nechodil jen já. A před půl rokem sem chodil se mnou i Shawn. Bylo to tu s ním úžasné. Dělali jsme tady různé blbosti . Hráli na honěnou a schovávanou. Párkrát jsme i toho druhého schodili do rybníka. Ty nejlepší vzpomínky z tohoto místa jsou s ním. Ani jsem si toho nevšimla, ale z očí mi tekly slzy. Snažila jsem si je utřít, kapesník byl ale za chvíli mokrý a příval slz stejně tekl proudem. Nemělo to cenu. Něco tady zvonilo. Můj mobil. Málem jsem se přerazila,když jsme ho běžela hledat do auta. Ten kód mi volal měl velkou výdrž, jelikož jsem mobil našla až po 5 minutách.,,Prosím? "nestihla jsem se kouknout kdo mi volá.,,Tady Steve. Jen sem ti chtěl říct, že Shawn kvůli tobě poposunul začátek jeho nástupu do školy." (Nevím jak to napsat:)) zděsila jsem se.,,Co?!? Proč ?!? Že to neví ?!? Žes mu  neřekl kdo jsem ?!?"pomalu už jsem řvala do telefonu.,,Pomalu. Zaprvé nevím proč a zadruhé nic neví. Můžeš být v klidu."já jsem si oddechla. ,,Dobře děkuji a promiň ,že jsem na tebe tak vyjela. Už budu muset končit .
Ahoj.",,V pořádku. Ahoj."ťípla jsem to a sesunula se do sedačky auta. Uf,to bylo ofous. Zase. Nasedla jsem do auta, naposledy se koukla na strom a vyrazila domů.

Ahoj jsme tu zase. Já vím po dlouhé době, ale zase se spoustou nových nápadů a mojí novou knížkou. Ještě není vydána, ale už se určitě máte na co těšit. No a k tomuhle příběhu. Jak myslíte, že to dopadne ? (Pište do komentářů ) Já už konec mám jakžtakž ve své mysli. A ke konci máme asi ještě 10-15 kapitol ,záleží jak mi to vyjde.

Užívejte prazdnin dokud můžete a
Pac a pusu
  vaše IKNOWWRITER

WE |S.M.|Kde žijí příběhy. Začni objevovat