WE |S.M.|

Pochopení...a útěk

Byla jsem moc ráda jak to přijmuly. Nečekala jsem to. A popravdě bylo mi docela příjemné jim to říct jakožto nejbližším lidem. Ale jeden člověk tu pořád chyběl. Povzdechla jsem si.,,Liv co je ?"zeptala se mě Cami.,,Já dostala jsem nápad. "pozvedla obočí. ,,Co ?" zeptala se mě mamka ustrašeně. ,,Musím mu to říct. "sklopila jsem pohled k zemi.,,Co mu chceš říct ?!? Že si ta co mu zlomila srdce, ale že za to nemůžeš, že tvůj táta je mafián..."začala Catherine.,,Dost !"okřikla ji Cami.
,,Broučku ty víš co by se stalo."přišla ke mě máma a obejmula mě. ,,Proč, proč musí být všechno tak komplikovaný ?!?"začala jsem řvát. Všichni se na mě podívali. ,,Musím pryč. "řekla sem jen a ztěží skrývala slzy. Začala jsem si balit.,,Kam chceš jít?"zeptala se mě Cami.,,Pojedu do Ameriky za tátou." řekla jsem konec potichu a doufala ,že to nikdo neslyšel. Sama jsem věděla, že nejspíš budu na ulici, protože mého tátu, jestli se mu dá tak říkat ,není vůbec lehké najít. A chtěla jsem vidět ,,naše,, místo. Ukápla mi další slza. ,,K tomu hajzlovi nepojedeš sama."poučila mě máma. ,,Musím být sama."nasadila jsme pokerface.,, Pojedeme s tebou všichni a pokud budeš chtít jít někam sama kromě k tomu... tak bude stačit jen říct. "usmála se Cami a ostatní jen kývaly hlavou.,,Ale mám jednu podmínku. "doufala jsem ,že je to odradí .,,Musíme odject hned teď. Nemůžu se mu ani podívat do očí. "další slza. Všichni souhlasily a tak jsem si začala balit a Cami s Catherine jeli domů si taky zabalit. Mamka mezitím zavolala jejich rodičům. Nevím jak je přemluvila, ale určitě se nezmínila,že jedem vlastně za mezinárodně stíhaným vrahem. To by jsme pak jeli asi sami. Sedla jsem si na postel a vyndala z tajné přihrádky fotoalbum. Oprášila ho a dala do kufru. Nikam jsem od toho rozchodu bez něj nejela. Pořád jsem si prohlížela naše fotky. Byli i na jeho instagramu, ale smazal je.,,Můžeme ject."řekla mi mamka a já vykoukla z okna. Byli tam Cami i Catherine s jejich rodiči. Co jim asi máma namluvila ? ptala sem se sama sebe a doufala, že se neprořeknu. Sešla jsem schody. A slyšela přijíždět auto. Akorát. Rychle jsem si sedla do auta s koukala jak se všichni kvůli mě loučí. A pak se stalo něco co sem chtěla udělat, ale když sem ho viděla uvědomila jsem si jaká to byla blbost. Zaslechl mamku se Stevem jak se baví o tom proč musíme odjet . Měla jsem otevřeně okénko. Zlomeně se na mě kouknul. A utekl do domu. Všichni si uvědomili co se stalo a v tu chvíli se všechny oči koukali mým směrem. Čekali až se za ním rozběhnu. Ale já k tomu neměla sílu. Jen sem koukala na dveře ,které se před chvílí zavřely a po tvářích mi stékali slzy. Neprojevovala jsem žádné emoce. Jen jsem se prázdně koukala jak jsme udělala tu největší chybu svého života.
Jsme na letišti a čekáme na náš let. Všichni mluví o tom jak by bylo romantické kdyby za mnou přijel. Ale já věděla svoje. Věděla jsem ,že sem mu moc ublížila a ,že nepřijede. Pořád jsem koukala pro ostatní do prázdna, ale v mysli se mi to všechno pořád promítalo. Naše seznámení, naše společné chvilky, první pusa , první noc, představení jeho rodině ,rozchod a jeho okolnosti, a k tomu všemu se teď přidal ještě jeho zničený obličej.,,Let A21 do Ameriky."ozvalo se z rozhlasu a my se vydali k letuškám, které kontrolovali letenky a pouštěli do letadla. V pohodě jsem prošli a za pět minut už jsme seděli na svých sedadlech. Za deset minut jsem vzlítli a já si uvědomila něco velmi důležitého. A to že ještě nejsem připravená vzdát se Shawna....

Je tady se mnou ještě někdo ? HALÓ !!! Jo jsem tady zase já s trošku kratší,ale novou kapitolou. Jak si užívate prázdniny? ☺ A samozřejmě nebudu se zlobit za žádnej komentář, hvězdičku atd. A klidně pište do komentářů i co jste dělali a co budete dělat o prázdninách. ADIOS
VAŠE IKNOWWRITER 😂☺😹