WE |S.M.|

7.dní

             DOLE PŘEČÍST ⬇
Celý den zbytek dne jsem musela přemýšlet co budu dělat? Bylo to zničující. Nalhávala jsem si ,že to není moje vina ,ale byla.

Po škole jsme spolu se Shawnem a Tomem jeli k nám domů. Mezi nimi byla v autě na pohled jasná nevraživost. A já to nechápala a vadilo mi to. Proto...,,Hele nemáte na sebe proč žárlit, tak se uklidněte!" oba dva na mě vrhly pohledy ala děláš si srandu ? Vystoupila jsem z auta a když oba vystoupily taky, chytla jsem je za ruku a táhla do mého pokoje.

,,Tak a dost !" zamračila jsem se na oba.,,Shawn tohle je Tom můj nevlastní bratr." naznačila jsem Tomovy ať mu podá ruku. Ten se k tomu moc neměl. Protočila jsem očima. ,,Tome !" podali si ruce. ,,Tom." ,,Shawn." rychle se od sebe odtáhli a Shawn mě chytil kolem pasu.,,Tak se pustíme do vysvětlování. " zakřenila jsem se.,, Dobrej  nápad. " podoktl Shawn.,,Vůbec si se nezměnil." ,,Za to ty máš jiný vlasy. Hmm?" usmál se a Tom se mračil.,,Tak kde začneme? " přemýšlela jsem.,,Tak co třeba od začátku. "usmál se Shawn a já začala...

,,Livi."obejmul mě. ,,Já se dokážu ubránit. Ukážu tvému tátovi, že..."přerušila jsem ho. ,,Ne ! Nedokážeš to . Nikdo to nedokázal. Prosím!" už jsem měla na krajíčku.,,Dobře. "ustoupil a já ho obejmula.,,Děkuju. "zamulala jsem do jeho hrudi.,,Nechci vás rušit, ale měli byste co nejdřív zmizet. Budou tady za týden . Chvilku tátovi potrvá sehnat všechny chlapi, ale Liv myslím, že víš, že mít náskok je dobré. " odtáhla jsem od Shawna.,,Máš pravdu nejpozději zítra musíme zmizet."

Balila jsem si všechny své věci  do kufrů. A Shawn dělal to samé. Mrzí mě, že jsem ho do toho zatáhla. Zase. Ale teď bylo pozdě to změnit. A litovaní my taky nepomůže. ,,Oblečení, boty, zubní kartáček, pasta..."pročítala jsem si svůj imaginární seznam potřebných věcí, když mě vyrušil Tom .,,Už víš kam půjdeme? " zakroutila jsem hlavou.
,,Počkat,my?" nechápala jsem.,,Přece tě v tom nenechám. To,že ho zrovna nemiluju, neznamená, že ho nechám zabít, aby ses pak utrápila k smrti. Hmm ?" vyskočila jsem na nohy a obejmula ho.,,Ani nevíš jak moc to pro mě znamená. "zašeptala jsem mu do ucha a usmívala se. ,,Myslím, že vím. "zakřenil se a rázem z nás byli zase děti.

Popobíhali jsme po pokoji ,když se otevřeli dveře a Tom do nich narazil. Ani Shawn stojící ve dveřích se neubránil hlasitému smíchu a já se pořádala za břicho. ,,Tak takhle mi tvůj kluk poděkoval za záchranu..."a já se rozřechtala ještě víc a Shawn se ke mě přidal. Musela to být vskutku podívaná. Dva lidi co se tlemí jak železo a třetí co na ně nechápavě a zároveň kouká s rukou na čele, kde se mu už dělá značná boule.

Po našem malém výstupu přišla máma spolu se Stevem domů. Hned jí bylo jasné, že něco není v pořádku, když je tady Tom. A měla pravdu. Přišli jsme všichni do obýváku a sedli si. ,,Mami, on ho chce zabít. Budeme muset pryč...

A jsem tady zase. Živá a zdravá, možná trošku střelená , ale to je v téhle době každej , ne ?
No nic ,každopádně se blíží konec a já se konečně rozhodla ,že bude ještě šest kapitol. Ano slyšíte správně. A chtěla bych vás požádat... Spíš je to povinný, abyste mi do komentářů napsali jména, jaká se vám líbí na psech. Je to životně důležité. Tak Čus Bus

Vaše IKNOWWRITER 😊