WE |S.M.|

Proč ?

,,Snad už je to všechno." dobalila jsem si a utíkala dolů. Tam vysvětloval Tom okolnosti našeho odjezdu. Určitě to nebude nic příjemného. ,,Máma se mi to bude zkusit rozmluvit."promluvila jsem k přicházejícímu Shawnovi.,,A nemá snad pravdu ? Za tohle, tohle všechno můžu jen já !"zajel si rukou do vlasů. Vzala jsem jeho ruce do svých a nadzvedla mu bradu, aby se na mě podíval. ,,Nemůžeš za to."zakroutil hlavou.,,Shawne ..."povzdechla jsem si . Obmatala jsem své ruce okolo jeho těla a on udělal to samé.

,,Tak pojď dolů. "usmála jsem se na něj a vykročili jsme ke schodům. Ty jsme následně sešli a ocitli jsme se v obývacím pokoji.,,Tak tady jste."přivítala nás máma starostlivým výrazem. ,,Tak jak začít..." nadechnout a ...,,Za prvé. Nevím kam vůbec půjdem. Za druhé potřebujeme aspoň dvě zbraně a za třetí, mám vás hrozně moc ráda. Všechny..."po tvářích mi stékali slzy. Neměla jsem sílu je zastavit a navíc jsem aspoň jednou v životě mohla být ke všem upřímná, nelhat jim a neničit život. Ale to už jsem stejně udělala.

Shawn ke mě přistoupil zezadu a objal mě. Zaklonila jsem hlavu a užívala si tento okamžik, který mohl být poslední svého druhu v našich životech , protože obklopena rodinou už asi nejspíš nikdy nebudu.

,,Takže zpátky k plánování. "vykřikl po několika minutovém tichu Steve.,,Tak kam byste chtěli ject ?" vykulila jsem na Toma oči. ,,To myslíš vážně ?!?" on mi právě nabídl svou kreditku !,,Co mi uniklo ?"pohladil mě po ruce Shawn.,, Jíííííí..."ječela jsem jak malá. ,,Tom nám půjčí kreditku !" díval se na mě ublíženě.,,Vždyť já mám peněz dost ."protestoval. ,,Jo to je možný, ale náš otec bude hlídat tvý kreditky, takže by každej dolar co utratíš viděl a zbytek si asi domyslíš ." to byla pravda. Shawn si povzdechnul. Pohladila jsem ho po ruce a usmála se.,,Takže kam pojedeme miláčku? " nad oslovením "miláček " se pousmál a to byl přesně můj záměr. Otočil mě tak ,abych mu byla na délku pokrčených paží. ,,Kam si vždycky chtěla ?" jakoby se celý svět rozzářil a já s ním.

,,Takže musíme zablokovat letenky s nejbližším termínem. " přemýšlela jsem kde začít hledat.,,Nejlepší by bylo u nějaký malý společnosti, pak je to těžší vypátrat. " otočila jsem se na Toma s naštvaným pohledem ,protože mi zkazil plány a měl pravdu.,,Tak něco najdi pane chytrý. " uvedla jsem se ze židle, abych mu uvolnila místo. ,,Ach Livi."protočil oči. Začal do vyhledávače ťukat nějaký název a já pozorně sledovala jeho počínání.

,,Vzdej to. Už jsme byli snad všude a nikde ty blbí letenky nejsou."povzdechla jsem si. Kéž bych si musela ještě dobalovat jako Shawn. Ten má, ale štěstí. ,,Haló!" mávala jsem mu rukou před obličejem, protože nevnímal. ,,Eeee !!!" už jsem fakt otrávená .,,Změníme místo ? Co ty na to ?"podepřela jsem si hlavu.,,Večeře !" zavolala mamka z kuchyně. Vysvobození !" poskočila jsem a už sebíhala schody.

,,...a pak jsme všichni skončili na policejní stanici !" smáli jsme se na celý dům. ,,Škoda, že Tom pořád hledá ty letenky. Tohle by si určitě rád poslechl."poznamenala jsem. ,,Už nehledám ,protože jsem našel. " prudce jsme vstala.,,Na kdy ?" jsme zvědavá. ,,Na zítřek v 11 hodin." běžela jsem Toma obejmout .,,Já ! Zítra ! Poletím ! Do ! PAŘÍŽE!!!"

Ano,ano Paříž. Vím, že to není moc originální, ale musela jsem je tam poslat. Prostě  Paříž = Best. No a jak se vám líbí vývoj?  Určitě napište do komentářů. Do konce zbývají 4 , přesně tak 4 kapitoly. Tak doufám, že si je užijete .
Čus bus
Vaše IKNOWWRITER 😌