Charlotta: Princezna bojovnice

Námluvy den první 2/2

Zrovna jsem si povídala asi s dvaapadesátým princem o kterém už jsem si ani nepamatovala jak se pořádně jmenuje nebo ze které země pochází. Jsem vyčerpaná, všichni mluví neustále jen o tom stejném „jste krásná princezno", „se mnou se budete mít jako v bavlnce", „spojení našich království by bylo výhodné". Nejradši bych je poslala všechny hned domů, jenže nemohu. Přešla jsem tedy k princi číslo třiapadesát a čekala na další uspávající rozhovor. 

„Moc mě těší princezno Charlotte, jmenuji se Jay Montgomery II ze Samoi," poklonil se předemnou vysoký princ s vypracovanou postavou, krátkými blond vlasy, zářivě modrýma očima a hravým úsměvem na tváři. 

„Moc mě těší princi Jay," udělala jsem lehké pukrle. 

„Ehm..pokud to nebude příliš troufalé princezno, byl bych radši kdyby jste mne oslovovala pouze Jay, tedy pokud já budu vám, smět říkat pouze Charlotto...to věčné princi to a princi tamto je unavující," usmál se na mne šibalsky a v očích mu zajiskřilo. Úsměv jsem mu okamžitě oplatila, konečně někdo kdo mi rozumí. 

„Souhlasím, tak tedy moc ráda tě poznávám Jay, co takhle dát si nějaké z těch speciálních, vyhlášených Palmarolských koláčků?" mrkla jsem na něj a společně jsme se vydali k jednomu ze stolů překypujících jídlem. 

Naše národní cukrářské speciality zbožňuji, obzvláště pak ty speciální třešňové koláčky. Neumím se jich nabažit. A tak jsme se společně s Jayem ládovali koláčky a skvěle si u toho povídali o našich zálibách nebo mi pak Jay vyprávěl, jak to vypadá v jejich království. 

„Vůbec ti celé tohle klání nezávidím, musí být zničující nemoci rozhodnout o tom koho si vezmeš, tvým nastávajícím se stane jen vítěz a může to být kdokoliv z nás. Vzít tak osud do vlastních rukou a moci rozhodnout o své budoucnosti to by bylo skvělé," zasnil se Jay nahlas a mě tím donutil hluboce zapřemýšlet nad tím co právě řekl. Proč prostě nevzít osud do vlastních rukou, to je přesně ono. Vnuklo mi to jeden úžasný nápad. 

„Ale nic takového samozřejmě není možné," pronesl ihned když si všiml jak jsem se nad tou myšlenkou zamyslela. 

„Samozřejmě, že ne, to by bylo nepřípustné," usmála jsem se na něj a okamžitě odvedla konverzaci jiným směrem. Skvěle jsme se bavili, než to byly ty uhrančivé oříškové oči co upoutaly mou pozornost. Nestydatě na mne zíral a přitom si stále zachovával kamenný výraz, výraz bez jedné jediné emoce. 

„To je princ Oliver Sebastian II ze Surinu," vytrhl mě z mých myšlenek Jay. „Je to hrozná země, jeho otec a král je velmi krutý a také je to surovec, dokonce prý když požil více alkohol párkrát uhodil i královnu. Říká se, že princ Oliver toto chování zdědil po svém otci, dokonce je snad ještě krutější," vrtěl hlavou se znechuceným výrazem ve tváři. Z toho, co teď Jay řekl mi po celém těle naskočila husí kůže. Neumím si představit a hlavně nechci ani pomyslet na to, že by se takový surovec měl stát mým nastávajícím. 

„A myslím, že jde právě teď rovnou k nám" skoro zašeptal Jay a donutil mě se znovu podívat směrem kde princ Oliver ještě před chvílí stál. Teď kráčel sebejistě přes celý sál přímo směrem k nám, a přitom mě ani na chvíli nespouštěl z očí. 

„Prosím Jay zachraň mě, nechci s ním mluvit," zkusila jsem udělat ten nejsmutnější pohled jaký jsem dokázala a on vypadal, že mě upřímně lituje, a tak jsem doufala, že mě v tom opravdu nenechá. Jenže to jsem se šeredně spletla. 

„Mé jméno je Oliver Sebastian II ze Surinu, je mi velikou ctí ucházet se o Vaši ruku princezno Charlotte," poklonil se přede mnou princ. 

„Také Vás ráda poznávám princi Olivere," oplatila jsem mu ze zdvořilosti a udělala lehké pukrle.

„Smím Vás požádat o tanec? Jistě mi nedáte košem," nabídl mi svou ruku a na rtech mu pohrával povýšený úšklebek. Musím si vymyslet nějaký věrohodný důvod proč nemohu, protože dle etikety jej nesmím odmítnou jen proto, že se mi příčí jít s ním tančit. 

„Moc ráda bych si s Vámi zatančila, ale zrovna jsem jeden tanec slíbila tady princi Jayovi," nasadila jsem na tváři omluvný výraz a pohled upřela na Jaye doufajíc, že pochopil oč se snažím. Ten jen rychle přikývl, neřekl ovšem ani slovo. 

„Věřím, že princ Jay milerád počká na další tanec," upřel svůj pohled na Jaye, ovšem nebylo už v něm ani stopy po povýšeneckém úšklebku nebo hravé náladě, tentokrát v něm byla zloba a výhružka. 

„Ale samozřejmě, jen klidně běžte," vykoktal ze sebe Jay a uhnul pohledem jinam. 

„Ale...," chtěla jsem zaprotestovat jenže to už mi princ Oliver skočil do řeči. 

„Takže půjdeme?" řekl spíše jako rozkaz než jako otázku a znovu mi nastavil svou ruku. S těžkým povzdechem jsem ji přijala a ještě naposledy jsem se otočila na Jaye, který na mě jen omluvně pokrčil ramena. Došli jsme tedy doprostřed parketu a začali pomalu tančit. 

„Jste velmi krásná Charlotto, budete skvostnou ozdobou našeho království," ušklíbl se na mě.

„Ještě není nic jisté princi, není řečeno, že se stanu Vaší ženou, vyhrát může kdokoliv," vrátila jsem mu úšklebek. Princ se naklonil blíže mému uchu. 

„Víte princezno jsou dvě věci které vím velmi jistě a to, že nikdy neprohrávám a že vždy dostanu co chci," pošeptal mi a dál s úsměvem tančil jakoby nic. Jenže mi se věta kterou vyslovil neustále přehrávala v hlavě. Tohle nemůžu dopustit. Nemůžu dovolit aby vyhrál zrovna on, jinak bude můj život v troskách. Teď už rozhodně musím uskutečnit svůj plán!