Konec lží

2.2K 137 1
                                    



Oliver vstoupil do místnosti a zastavil se až tváří v tvář svému otci. 

„Podívejme kdo se nám to vrátil, můj povedený synáček," zasmál se král. 

„Jak jsi mohl?" zamračil se na svého otce Oliver. 

„Myslíš tohle?" rozmáchl král rukama po tanečním sále. 

„Tohle království je slabé, tím, že jsem jej obsadil místním lidem vlastně pomáhám," začal znovu pochodovat po místnosti, ruce spojené za zády. 

„A tady můj přítel...," ukázal na mého otce. 

„Už má stejně to nejlepší za sebou a tak mu určitě nebude vadit, když jeho konec urychlím a jeho povedenou dcerušku nechám shnít v žaláři," zasmál se znovu a stanul opět čelem ke svému synovi, který už byl skoro rudý ze samé zuřivosti. 

„To neuděláš! Nedovolím ti to!" zařval na něj Oliver. 

„Přestaňte sakra s tímhle zatraceným divadlem, já vím že jste tohle všechno společně plánovali," nevydržela jsem to a utnula jejich roztržku. Oba se na mě překvapeně otočili. 

„Charlotto prosím není to tak jak si myslíš," změnil se Oliverův pohled z rozzuřeného na zlomený. 

„Slyšela jsem vaše vojáky o tom mluvit," zakroutila jsem hlavou. Náš rozhovor přehlušil hlasitý smích. 

„Ty si myslíš že bych tohohle idiota zasvětil do svého geniálního plánu?" zakroutil pobaveně hlavou a silným škubnutím zvedl mou hlavu výš. Oliver okamžitě vykročil našim směrem. 

„Dej z ní ty ruce pryč!" zakřičel dnes již po několikáté po svém otci, ten se jen pousmál a vší silou Oliver udeřil. Jelikož to nečekal tak se zakymácel a sesunul se k zemi. To zase naštvalo mě a tak jsem využila nepozornosti dvou vojáků kteří mě drželi a vysmekla jsem se jim. Popadla jsem nejbližší meč a oba rychle zneškodnila. V dalším pohybu mi ale zabránilo ostří u mého krku. 

„Proč musíš být pořád tak vzpurná Charlotto" pousmál se hlas u mého ucha. Od samého překvapení jsem pootevřela ústa dokořán. 

„Měla jsi pravdu děvče, opravdu jsem to měl předem naplánované a opravdu mi v tom pomáhal i můj syn, jen ne tady ten packal Oliver," přikyvoval král a Oliver měl stejně jako já ve tváři vepsán překvapený a hlavně zklamaný pohled. 

Oba nás zklamala osoba, které jsme věřili. Oba nás přelstil někdo kdo nám byl velmi blízký. A já už toho měla dost, měla jsem dost všech těch tajemství a lží, které se sypali z každých stran. Chtěla jsem aby už to skončilo, ať už to bude jakkoliv.

Charlotta: Princezna bojovniceKde žijí příběhy. Začni objevovat