10~Date

142 21 1
                                    

„P-promiň," kníkl Hobi. Copak tohle se smí? Být takto neodolatelně roztomilý, hodný, nevinný... 

„T-to nic. Nechtěl by jsi jít třeba na zmrzlinu?" rychle jsem změnil téma.

„Jasně, s tebou kamkoliv moc rád," usmál se.

Po cestě jsem se dozvěděl snad úplně vše. Co má rád, jaké byli prázdniny, co ségra dělá a že je single. Když použil to slovo, začal jsem se smát. Vím že bych neměl, ale jeho pokusy o angličtinu byly úsměvné.

„Jednu pistácii a vanilku prosím," řekl jsem falešně vlídně té prodavačce.

„Yoongi, ty znáš moji oblíbenou zmrzlinu! Aw~," začal se culit jak kretén Hobi.

„Jen jsem poslouchal, jak meleš celou cestu a tvá historka, jak ti Tae dal k narozeninám pistáciovou zmrzlinu a do ní dal svíčky... sám jsi tím prozradil, že je tvá oblíbená," bez jakýchkoliv emocí jsem odpověděl a podal mu jeho zelenou hordu cukru a mléka.

„Jo, to máš pravdu. I tak jsem si myslel, že jsi celou cestu prospal," začal se chichotat.

Dojedli jsme zmrzlinu v parku a při západu slunce jsme se rozhodli jít domů. Po cestě jsem viděl pár lidí z Under, kteří na mě čuměli jak na idiota. Nakonec se stejně odpojili a v uličce vysáli dalšího Civila.

Hobi jako by nic se tulil k mé ruce. 

„Jsi zvláštní. Ale tak krásně zvláštní," řekl a ještě víc si mě k sobě namáčkl.

„A to měl být kompliment jo?" svraštil jsem obočí a otráveně si odfrkl.

Co vlastně měl znamenat dnešek?"

Losing the WorldKde žijí příběhy. Začni objevovat