31~Help

91 17 7
                                    

Zase to proklaté místo...

S Taem v náručí jsem zavítal do Kookieho pokoje. Kookie ležel v posteli a celý se třásl, slzy mu tekly a ze spánku volal Taeho jméno.

„Kookie, vzbuď se," zatřásl jsem s ním a on se se zděšením ve tváři probral. „to nic to byl jen špatný sen, zlatíčko," konejšil jsem ho.

„K-když j-já mu ublížil.... h-hodně," vzlykal mi v náručí. Za mými zády Tae stál s otevřenou pusou. Byl to ten, co mu ublížil. Teď se kvůli tomu trápí, nemůže spát. Je snad ten, komu na něm záleží?

„Kookie, já jsem tady... ž-živý a zdravý," prolomil ticho s prolínajícími se vzlyky Tae. Kook vytřeštil oči a vystřelil směrem k čelu postele. „Taehyungie, nechoď ke mě. Jsem zrůda. Až se probudím, stejně tu nebudeš a já budu zase sám s alkoholem v ruce," pronesl polohlasně Kook.

„Nechám vás tu o samotě," pošeptal jsem Taemu do ouška. „Drž se. A pomoz mu, prosím."

Jen oni si navzájem můžou pomoci...

Losing the WorldKde žijí příběhy. Začni objevovat