27~Blue sky

103 16 12
                                    

Klečel jsem na kolenou před bossem a brečel jak novorozeně. Znovu, zase jako kdysi, kdy jsi mě opustil. Proč já? Tato věta mi zněla v uších. Žádné odpovědi se mi však nedostalo.

Svojí vysokou rychlostí jsem zmizel z baráku a vyběhl na okraj duny.

Mise...
Proč mě to nenapadlo? Až teď to do sebe zapadalo. Jiminieho smrt, moje odloučení, šikana a náhle tak přívětivá tvář, která jako by náhodou se tam vplížila. Lidé nepomáhají zadarmo. Vždy si za to něco vezmou. Moc velká náhoda a fakt, který jsem přehlížel...

Položil jsem se na záda a pozoroval oranžové nebe. Je tam někde? Vidí mě? Myslím že ano. Cítím ho na každém kroku. Vždy mě upozorní nebo zopakuje větu, co jsme na tom místě pronesli. Chrání mě, abych něco neprovedl. A i přes to, nebo možná proto, mě to dohání k šílenství.

Hyung, proč je nebe modré?" zazněl jeho sametový hlas, načež si položil hlavu na mé rameno.
„No... kvůli chemickému složení asi... proč se ptáš, zlatíčko?" udiveně jsem mu zvedl hlavu, abych se mohl dívat do jeho dokonalých očí.
„Víš, že bych dal všechno za to, abych ti snesl modré z nebe? Chci, Hyung, aby jsi byl šťastný. Nerad tě vidím takového. Chybíš mi. Chci tě mít stále u sebe. Stejně jako jsme si kdysi slíbili, pomatuješ? Na tomto místě."

Losing the WorldKde žijí příběhy. Začni objevovat