Já tě miloval.
Rozeznělo se chodbou. Ne, to nemůže být pravda. NE!
Moje tělo se hádalo s mojí myslí. Hlava mě dále neposlouchala. Nejraději bych se otočil a utíkal pryč jako zbabělá lovená zvěř. Fakt, že mě někdo může milovat, je shodný s pocitem osvícení. Jak někdo může milovat příšeru jako já? Nebo ještě hůř. Jak dokonalý, bezstarostný, hodný a roztomilý člověk, ke kterému jsem choval tak vysokou náklonnost, může chovat stejné city k jeho přesnému opaku?
Byl jsem zmatený. Přece takhle nechci skončit. V mém případě je nemožné býti šťasten. Je to absurdní.
Mávl jsem nad tím ubožákem rukou. Otočil jsem se zpět a nechal Taehyunga naposledy vydechnout.
„Jak smutné, hahahaha," rozezněl se můj smích po chodbě. Opouštějíc školu jsem narazil na osobu mě známou jen z vyprávění.
Hoseok, dříve sluníčko, dnes duch bez života. Upřímně, musím říct, že Yoongi odvedl skvělou práci. Škoda, že jsem nemohl být v jeho kůži. Jaké by to asi bylo nechat se obletovat osobou, která vás natolik miluje, že radši než by byla šťastná, zůstane napospas vaší práci.
A teď mi to došlo. Já v ní celou tu dobu byl. To Tae byla ta osoba. To on se o mě tolik staral. A taky to on opustil vše, jen aby byl se mnou o trochu déle.
A také tak i skončit.
ČTEŠ
Losing the World
RandomZe světa pomalu vyprchává veškerá touha a začíná být fádnější, než kdy předtím. To má zároveň obrovský dopad na společnost, takže se nenuceně rozdělí na tři "strany": Hilight, Under a Civil. Tento příběh je o muži jménem Min Yoongi. Patří do Under k...
