Co se stalo, Mendesi?

8

„... nahraješ se mnou tu písničku, kterou spolu dáme dohromady. Bude to jen pro nás, nikdo jiný to neuslyší..." dořekla jsem.

„To chceš jen tohle?" já jen kývla jistě hlavou.
„Tak dobrá... To beru..." s úsměvem mi podá ruku, já udělám to samé a na souhlas si potřeseme.

Z pohledu Shawna

„P-počkej... chceš mi říct že... že se bojíš r-rajčat?" začne se šíleně smát, až ji malém ten čokoládový zákusek, který jsme nám objednal jako dezert, zaskočil. Začal jsem ji vraždit pohledem.

„P-promiň, a-le je to hro-zně vtipný." začala se zase smát.

„Mně to moc vtipný nepřijde.."

„Znám lidi, kteří rajčata nejí, protože jim nechutnají, ale vážně ne-neznám člověka, k-který by se jich b-bál." nemohla už pomalu ani dýchat, nevím co jí na tom přijde tak vtipného.

„Noa co? Až budeš mít noční můru o tom, že tě napadla celá armáda rajčat, tak potom se..." začal jsem a ona se na mě zaraženě dívala, myslel jsme si že to konečně pochopila, ale...

„Armáda rajčat?.." ...ale pak se začala znovu smát... Ze začátku se to snažila držet v sobě, ale nakonec z toho byl "výbuch" smíchu.

„Ty snad z ničeho strach nemáš?" zvedl jsem jedno obočí a ruce si zkřížil na prsou.

„Ale ano mám." opřela se rukama o stůl a trošku sklopila pohled, já ji hlavou naznačil ať pokračuje.
„Mám strach z toho..." hluboký nádech...výdech. "...že po mně půjde celá armáda pomerančů." dořekla větu zcela vážně, ale pak se začala znovu smát jako o život.

Nevěděl jsem, jestli mám být naštvaný a nebo se smát. Nakonec jsem se začal smát taky. Cítím se s ní tak uvolněný a šťastný. Před ní můžu být sám sebou.

Ještě chvíli jsme si povídali a pak jsem zaplatil a zavezl Bellu domů.

„Děkuji za hezký večer." poděkovala mi ještě před tím, než otevřela dveře.

„Máš zítra odpoledne čas?" zeptal jsem se jí.

„A-asi ano, pokud nebude chtít jít Ni do studia, proč?" řekla nejistě.

„Můj nejlepší kamarád Cameron bude zítra slavit narozeniny, tak mě napadlo, jestli nechceš jít jako můj doprovod." na tváři se ji rozzářil úsměv.

„Ráda ti udělám doprovod." jemně se zasmála.

Uf! Ulevilo se mi. „To jsem rád, dáš mi tvé telefonní číslo? Abych ti mohl zavolat?" natáhl jsem k ní ruku s telefonem a ona mi do něj naťukala číslo.

„Tak zítra, ahoj." podala mi telefon, zavřela dveře a šla domů.

„YES!!" zakřičel jsem přes celé auto, když zabouchla dveře a hlavu si opřel o sedadlo.
_______________________________________

Doufám, že se vám dnešní kapitola líbila. @dia_mendes_army

P.S. Z té "fotky" (média) umírám ještě teď 😂 prostě "armáda rajčat forever" 😂🍅 bez toho by to prostě nebyl náš Shawny ❤️ u něj je to roztomilost.