Co se stalo, Mendesi?

28

Ráno jsem se probudila poměrně brzo, ještě před budíkem. Vstávat z postele se mi ještě nechtělo a tak jsem ještě chvíli ležela a dívala se do stropu. Myslela jsem na včerejší den, až mi myšlenky vehnaly slzy do očí. Naštěstí jsem je rychlým mrkáním zahnala a rozhodla se, že vstanu. Ze skříně jsem si vzala čisté oblečení a zalezla do koupelny.

Rozsvítila jsem světlo, čímž se mi docílilo toho, že jsem v zrcadle dokonale viděla odraz svého obličeje. Tmavé kruhy pod očima, očí nateklé a červené od pláče. Ironicky jsem se na sebe uchechtla a přetáhla si přes hlavu tričko. Po něm šly i kalhoty rovnou se spodním prádlem. Špinavé oblečení jsem hodila do koše na špinavé prádlo a vlezla do sprchy.

Když jsem byla ve sprše hotová, vzala jsem si čistý ručník, kterým jsem se usušila a oblékla si nachystané oblečení. Ještě s mokrou hlavou jsem šla do kuchyně udělat snídani. U stolu už seděli všichni mí spolubydlící.

„Dobré ráno" řekli všichni zároveň a já se zmohla jen na prosté pokývnutí hlavou. Stihla jsem si všimnout, že si mezi sebou vyměnili nechápající výrazy, ale dál to neřešili. Telefon jsem si položila na jídelní stůl a šla si udělat hodně silnou kávu.

Když byla káva hotová, vzala jsem jí a rozešla se ke stolu za ostatními. Než jsem si sedla na volnou židli vedle Lily, můj telefon začal oznamovat příchozí hovor. Moc dobře jsem věděla, kdo mi volá. Jako vyzváněcí tón hraje refrén jeho písničky. Neřešila jsem to. Můj nezájem ale přerušila Lily, která ihned zkoumala, od koho hovor je.

„Volá ti Shawn!" vyjekla radostí a mobil mi podávala. Já jen s nezájmem pokrčila rameny s pohledem upřeným na jeho dokonalém obličej na displeji mého telefonu.

Fotka byla focená ještě předtím, než odjel k rodičům, když jsme společně strávili odpoledne u vody. (média)

„Ty to nezvedneš?" zeptala se zaraženě a telefon položila zpět na stůl, přičemž stále sledovala můj kamenný výraz.

„Asi ne." s povzdechnutím jsem hovor jsem odmítla.

„Co je s tebou Bell? Normálně by jsi skákala radostí a teď tohle? Stalo se mezi vámi něco?" ptal se pro změnu Ben se starostí v hlase.

„Nechci se o tom bavit." přesunula jsem svůj pohled na hrníček s kávou, přičemž se mi do očí hrnuly slzy, které jsem se snažila zahnat.

„Víš, že nám můžeš cokoliv říct." ozvala se zase Lily.

„Nechci to řešit!" zařvala jsem. Nevím kde se ve mně vzala ta zlost. Vstala jsem a tím jsem shodila i židli, na které jsem seděla.

Všichni se na mě dívali. Nevěděla jsem co dělat. Co to do mě vyjelo? Začaly se mi v očích hromadit slzy. Nechala jsem je volně stékat po mých tvářích.

„J-já..o-omlouvám se. Jen.. já sama n-nevím c-co se to dě-děje. N-nic nechápu.." schovala jsem si obličej do dlaní a začala vzlykat. Po chvíli jsem kolem sebe cítila paže všech mých spolubydlících. Uklidnilo mě to. Poté jsme se posadili na gauč v obýváku a já jim řekla, co se děje.

„Mám nápad!" zakřičela nečekaně Lily s vystrčeným ukazováčkem a úsměvem na rtech. Všichni jsme se na ni podívali a naznačili ji ať pokračuje.
„Dnes je pátek. Ve městě se otevřel nový klub a my tam večer všichni společně půjdeme! A žádné námitky. Ty alespoň přijdeš na jiné myšlenky." ukázala na mě a já se musela usmát. Nakonec jsme všichni přikývli a já se šla nachystat do práce. Vzala jsem si všechny potřebné věci a vydala se ke svému autu, kterým jsem odjela do práce.

Omlouvám se za moji neaktivitu, ale jak je venku hezky, tak jsem neměla vůbec čas psát.

Love u~ ❤️