Co se stalo, Mendesi?

11

„P-počkej.." otočila jsem se na něj.

„Co se děje?"

„Otoč se.." jak řekl tak jsem udělala.

'Pane bože'

Stál tam on... menší brunet...s modrýma očima...v očích měl lítost...tak jako kdysi...když jsem odcházela...
Rok jsem ho neviděla...rok jsem se snažila zapomenout...a teď tu stojí přede mnou a dívá se mi přímo do očí...ale poté sklopí pohled...

„Bell?.." přerušil to trapné ticho.

„Co tu děláš?" řekla jsem potichu, přičemž se mi do očí pomalu hrnuly slzy. Byla jsem na něj stále naštvaná, ale na druhou stranu jsem byla strašně ráda, že ho vidím.

„J-já...N-Niall mi volal že.. že jsi tu a...a já jsem tě p-potřeboval vidět..." byl nervózní a oči se mu leskly.

„..a t-teď tu stojíš p-přede mnou a..a já nevím co mám dě.."

Nedořekl to, protože jsem se k němu rozeběhla a silně ho objala.

„Loui..chyběl si mi.." zašeptala jsem k němu a hlavu mu zabořila na krk. Nic neříkal, ale cítila jsem, jak se usmál.

Z pohledu Shawna

Když jsem byl před studiem, zavolal jsem Belle, ale nebrala mi to. Zkusil jsem to ještě jednou, ale marně. Asi má vypnuté vyzvánění. Vylezl jsem z auta, které jsem zamknul a šel dovnitř. Pozdravil jsem sekretářku a šel jsem najít Bellu.

Zaklepal jsem na dveře a když jsem neslyšel odpověď, zkusil jsem otevřít dveře. Vešel jsem do místnosti. Nikdo si mě nevšímal. Bella byla v objetí nějakého kluka? A Niall to dokumentoval. Nebudu lhát, právě to ve mně vřelo.

„Ehm ehm.." odkašlal jsem si a Bella se od pana neznámého odtrhla.

„Ahoj Shawny, co tady děláš? Myslela jsem, že se uvidíme později." Přišla ke mně a silně mě objala. Nasával jsem její dokonalou vůni než se odtáhla.

„Napadlo mě, že zajdeme ještě na oběd. Určitě si od rána nic neměla." poškrábal jsem se na zátylku a bál se její odpovědi.

Chvíli přemýšlela, ale nakonec se jí na tváři vytvořil široký úsměv.

„Můžeme, budu jen ráda." kývla hlavou. „Jo a chtěla bych vás představit. Shawne tohle je.."

„Louis William Tomlinson, těší mě." přerušil ji a podal mi ruku.

„Shawn Peter Raul Mendes.." řekl jsem ironicky a ruku jsem ze slušnosti přijmul, ale co tady sakra chce? Samozřejmě ho znám. Ne osobně, ale jako zpěvák je slavný. A Ni mi o něm a o jejich kapele dost vyprávěl.

„Tak půjdeme?" zeptala se mě Bella a brala si svou kabelku.

Jen jsem na ni s úsměvem kývl přešel k ní a chytl ji za pas. Musím přeci ukázat, že je jen moje. No dobře..sice není, ale moc bych chtěl. Nemohl jsem si nevšimnout jeho překvapeného až naštvaného výrazu.
Podívala se na mě, ale usmála se. Teď mě přímo propaloval pohledem. S klukama jsme se rozloučili a vydali jsme se ke mně do auta.

„T-ty se s ním znáš?.." zeptal jsem se, když jsme nasedli do auta.

„No..dalo by se to tak říct.." nechápavě jsem se na ni podíval. Hlavu měla sklopenou a hrála si nervózně s prsty. Když se podívala na můj výraz, pousmála se.

„Nechci se o tom bavit, ale někdy ti to řeknu." pohladila mě po hřbetu ruky. S úsměvem jsem přikývl a vyjel jsem do restaurace.

Celou cestu mlčela a dívala se z okna. Tvář ji nezdobil ten její dokonalý úsměv. V očích měla smutek, ale přitom zářili. Dýchala zrychleně a ztěžka. Jako by ji srdce mělo za chvíli vyskočit z těla. Kde je ta veselá Bella? Která se vždy usmívá? Nerad ji takhle vidím.

„Děje se něco?" zeptal jsem se ji opatrně a koutkem oka nakoukl jejím směrem, pak jsem se ale znovu věnoval silnici.

„Ehm..ne všechno je v pořádku." jemně se usmála. I idiot by poznal, že se jedná o falešný úsměv. No lhát neumí.

„Lhaní ti moc nejde." uchechtl jsem se a zastavil na křižovatce, protože svítila červená.

„Shawny nic se neděje.." pousmála se. Hlasitě jsem si povzdechl.

„Od té doby co jsme vyšli ze studia ses pořádně neusmála." řekl jsem v klidu a rozjel se, když místo červené svítila zelená.

„Jsem v pohodě!" řekla už trošku nahlas.

„Bell sice se dlouho neznáme, ale poznám když se něco děje. A v pohodě vážně nejsi." trošku jsem se zamračil.

„Kolikrát ti mám říkat, že je vše v pohodě?! Proč se o mě vůbec tak zajímáš?!" tohle už přímo zakřičela. A při poslední větě se podívala na mě.

„Protože.." odmlčel jsem se a ona se na mě podívala.
„Protože mi na tobě záleží.." dořekl jsem. Nebyl jsem si jistý, jestli jsem ji to řekl ve správnou dobu. Myslím, že na to bylo ještě brzo. Ale nemohl jsem to dále skrývat. Ta holka se mi dostala pod kůži.

Lehce se pousmála q zastrčila si pramínek vlasů za ucho.

Z pohledu Belly

Nevěděla jsem, jak mám reagovat. Vážně mi teď řekl že mu na mně záleží? To není možný..
Celou cestu jsem se usmívala jako sluníčko. Ale..nemohla jsem přestat myslet na Louise. Proč mi teď vše kazí? Proč se musel zase objevit?

Po deseti minutách jsme dorazili do restaurace. Shawn se odpásal a já udělala to samé. Otevřel dveře a vystoupil z auta, obešel auto, aby mohl otevřít dveře i mně. S poděkováním jsem vystoupila. Ještě zamknul auto a pak přišel ke mně. Usmál se a nabídl mi rámě, které jsem přijala.

---

„Takže..Nialla znáš taky dlouho?" začal, když jsme čekali na jídlo.

Nervózně jsem přikývla a sklopila pohled.

„Proč se o tobě nikdy nezmínil? Proč jsme mi oba lhali?" podíval se na mě bez náznaku emoce.

„Nechtěla jsem ti lhát..." podívala jsem se na něj, ale pohledem jsem opět skenovala své ruce.

„Řekni mi prosím pravdu." chytil mě za ruce a podíval se mi do očí. Už nemůžu dál lhát.

Přikývla jsem a zhluboka se nadechla.

"Pokračování příště"
_______________________________________

Asi jste tomu už nevěřili, ale je tu další kapitola 😂🙃. No kdo čekal, že tam bude stát zrovna on? 😶 
Ehm..no..nemám co k tomu dál říct. Snad se vám ten shit líbí. 🙂