Co se stalo, Mendesi?

31

Stojí až na druhé straně parketu, ale přitom je mi tak blízko. V ruce drží sklenici s troškou hnědé tekutiny. Hádám, že je to whisky, nebo něco tomu podobného. Chvíli ho pozoruju. Hruď se mu rychle zvedá a ve tváři má vztek. Vypadal tak děsivě. Nikdy jsem ho takového neviděla.

Na sucho jsem polkla a strachem se nevědomky ještě víc přitiskla na vypracovanou hruď mého kamaráda.

Myslela jsem si, že alespoň tak jsem v bezpečí, ale to jsem se hodně mýlila. Protože mě od něj někdo silou odtrhl tak, že jsem skočila na zemi.

Ten někdo byl Shawn.

Vzpomněla jsem si na ten den, kdy se mi to samé stalo před dveřmi kavárny. Jenže to byl Filip kdo mě odtrhl od Shawna. Teď se role obrátili a Shawn dělá přesně to, před čím mě tehdy chránil. Jaká to ironie.

Znovu sedím na chladné podlaze a se slzami v očích sleduju, jak Tobias leží na zemi, Shawn na něm obkročmo sedí a chystá se mu dát pěstí. Ke mně mezitím přiběhli mí přátele, se kterými jsem dnes chtěla strávit příjemný večer.

,,Sakra Shawne nech toho! Pusť ho!" křičela jsem. Niall mi pomohl vstát a silně mě chytil.

Vytrhla jsem se mu ze sevření, rozeběhla jsem se k Shawnovi a strčila do něj, abych ho shodila z Tobiase. Povedlo se mi to hned na poprvé, jelikož měl v sobě dost alkoholu, takže to bylo dost snadné.

Jenže místo toho jsem teď byla já ta, která ležela na Shawnově těle, které díky mě skončilo na zemi. Později, když jsem si uvědomila, co se děje, jsem se z něj chtěla zvednout, ale jeho silné ruce mi to nedovolily. Držel mě pevně, ale přitom tak, aby mi jakkoliv neublížil. Podobně na tom byly jeho tmavé oči, které se vpíjely do těch mých.

Čas jako by se zastavil a já zapomněla, co vlastně dělám. Jeho obličej se začal pomalu přibližovat k tomu mému. V tu chvíli mi vše došlo. Ve chvíli, kdy to nečekal jsem se odtrhla z jeho sevření a utíkala pryč. Za sebou jsem slyšela volání mého jména, ale ani to mě nedonutilo zastavit.

Doběhla jsem ke dveřím v chodbě a bez váhání zkusila, zda jsou odemčené. Chytila jsem za kliku a naštěstí někdo zapomněl zamknout.

Vešla jsem do malé místnosti, kde se nacházelo spoustu čisticích prostředků. Nejspíš to byl nějaký kumbál uklízečky, která má na starost čistotu budovy.

Zavřela jsem za sebou dveře a rozsvítila malé, ale za to dostačující světlo. Odstoupila jsem ode dveří a zády se opřela o zeď hned naproti.

Snažila jsem se vydýchat z rychlého běhu a uklidnit své splašené srdce. Alkohol na mě začal působit až v této chvíli. Bylo mi zle a svět okolo se mi točil. 

Opatrně jsem sjela po zdi až na studenou zem a snažila se tento stav uklidnit. V tu chvíli šlo slyšet jen mé zběsilé dýchání. Tato klidná chvíle však netrvala věčně.

,,Bello?!" z chodby jsem slyšela kroky a mužský hlas, který křičel mé jméno, jako by si myslel, že mu odpovím. Ihned jsem poznala, komu hlas patří.

Shawn.

Více jsem se namáčkla na zeď a tím i nešikovně shodila na zem koště, které bylo opěrné o kousek dál.

Ztuhla jsem.

Srdce mi začalo bít šílenou rychlostí.

Kroky i hlas utichly, ale jen na pár vteřin. Naopak se kroky začaly hodně rychle přibližovat ke dveřím mé malé skrýše.

,,Bell?..." ozvalo se za dveřmi. Ruce jsem si dala před pusu, nechtěla jsem, aby neslyšel moje vzlyky a já se tím prozradila.

,,Vím, že tam jsi.." vyčerpaně vydechl všechen vzduch z plic.

,,Můžu dovnitř?..." nenechal mi žádný prostor pro odpověď a opatrně otevřel dveře. Odvrátila jsem od něj pohled.

Vstoupil do místnosti, ale neudělal ani jeden krok blíž. Stál na místě a propaloval mě pohledem.

,,Co to mělo znamenat? Kdo to byl?" začal klidně, ale cítila jsem, jak je napjatý. Měla jsem strach se jen nadechnout. Chvíli bylo ticho.

,,Kdo to byl?!" zopakoval svou větu ještě jednou, jako bych ji snad neslyšela. Problém byl v tom, že já slyšela až moc dobře, jen jsem nedokázala cokoliv udělat. Zhluboka se nadechl a zaťal pěsti.

,,Tak ještě jednou a naposledy. Kdo. To. Byl!" řekl to tak nahlas, až se mnou trhlo. Začal se pomalými kroky přibližovat. Začala jsem se třást a slzy mi tekly proudem. Bála jsem se ho.

,,Můžeš mi kurva odpovědět?!" zařval. Natiskla jsem se ještě víc na zeď a silně stiskla oční víčka k sobě. Obličej jsem si znovu schovala do dlaní a brečela.

,,Lásko...omlouvám se..." šeptl nešťastně a okamžitě si klekl přede mě. Byl teď úplně jiný, než před pár vteřinami. To oslovení ve mě vyvolalo alespoň malou šanci, kterou jsem ale rychle odehnala při vzpomínce, jak se líbal s jinou.

,,Lásko prosím, podívej se na mě..." jeho hlas se zlomil v posledním slově. Sundal mi dlaně z obličeje a podíval se na mě.

Stále jsem se dívala jiným směrem. Povzdechl si. Položil mi ruku na tvář a otočil si můj obličej svým směrem. Dívali jsme si přímo do oči. Viděla jsem v těch jeho smutek. Nedokázala jsem se do nich dívat a tak jsem pohled sklopila k zemi. Zajel si rukama do vlasů a poté vyhledal mé ruce, které pevně chytil.

,,Lásko, proč mi to děláš? Proč mi neodpovídáš na zprávy?"
,,P-prosím, mluv...mluv se mnou.." vyslovil přes vzlyky, ale já jeho přání splnit nedokázala. Mlčela jsem.

,,Netrap mě.."

Tahle kapitola pro mě byla veliký oříšek. Přepisovala jsem ji tolikrát a nikdy s ni nebyla natolik spokojená, abych ji vydala. Nebyla podle mých představ. Ale myslím si, že si další kapitolu zasloužíte. Tak ji tady máte a snad se vám alespoň trochu líbí a baví vás. ❤️

Love u~