Co se stalo, Mendesi?

27

„Ale vždyť on už je doma Bell." podíval se na mě nechápavě a mě srdce vynechalo jeden úder.

„C-cože?" řekla jsem překvapeně a taktéž bez známky pochopení situace.

„V pondělí přijel. Ale asi má hodně práce a nestihl ti to říct." povzbudivě se na mě podíval.

„Asi.." zašeptala jsem spíš do ticha a pohled zabodla do hnědé tekutiny přede mnou. Přešla mě chuť. Vstala jsem a šla sklenici se skoro nedknutou kávou odnést za bar.

„Bell, určitě jen neměl čas. Zkus za ním dnes zajít a uvidíš, že bude překvapený." jeho nápad se mi líbil a já se rozhodla, že po práci se k němu zastavím.

Dnes jsme zavřeli až v 7 hodin večer, protože přišlo ještě spousta zákazníků. Zrovna jsem zvedala židle na stoly, když za mnou přišel Tony, ať jdu domů, že uklidíme ráno. S radostí jsem to přijmula.

Vzala jsem si všechny své věci ze šatny a šla pomalým krokem k Shawnovi domů. Měla jsem strach k němu jít. Co když mě nechce vidět a proto mi nenapsala? Co když jsem byla jen další na seznamu. Ne, on takový není. Niall ho přece zná.

V hlavě se mi honilo tolik otázek a já měla čím dál tím větší strach k němu přijít.

Jakmile jsem v dáli zahlédla jeho dům, zastavila jsem se. Před domem stálo jeho auto, což značilo, že je už vážně doma. Jen jsem tam tak stála a přemýšlela, jestli mám jít ke dveřím a prostě zaklepat, a nebo se otočit na patě, zdrhnout a počkat až mi napíše.

Zhluboka jsem se nadechla a udělala další krok dopředu. Po dvaceti metrech jsem stála u velkého domu bílé barvy. Chtěla jsem udělat ještě jeden krok a tím stoupnout na první schod k jeho hlavním dveřím, ale dveře se otevřely a já ustoupila o pár kroků zpátky. Takže jsem právě byla z půlky schovaná za sloupem a vyjeveně jsem se koukala na dvě stojící osoby ve dveřích, které si mě ani nevšimly.

Vysokého kluka jsem jsem poznala ihned, ale dívku která ke mně stála zády jsem nepoznávala. Když vyšli přede dveře, dlouhovlasá dívka se otočila a já mohla vidět její profil. V tu chvíli jsem se zarazila.

„Camila?" řekla jsem si potichu pro sebe a ignorovala svoje rychle bijící srdce.

Pohled jsem měla stále upnutý na nich. Vím že by se nemělo špehovat. I když, já tu jen nehybně stojím jemně za sloupem, který se zde objevil čirou náhodou. Je to jejich chyba, že si mě nevšimli. No ne?

„Děkuji za dnešek Shawny." až přeslazeně se na něj usmála. Chtělo se mi z toho zvracet.

„Není za co. Od toho tu jsem." usmál se nazpátek. 

„Shawny...chtěla bych...ti něco ř-říct.." udělala krok k němu.

„A co by to mělo být?" řekl trošku nervózně, ale nedočkavě čekal na odpověď.

„V-víš... já...já se do tebe zamilovala Shawne." vydechla a přisála se mu na rty.

V tuto chvíli se mi z očí spustily slzy. Zakryla jsem si rukou pusu, aby mě neslyšeli. Nemohla jsem se na to dívat. Otočila jsem se a rozeběhla jsem se pryč. Daleko od nich. Běžela jsem a nezastavovala se. Tak moc to bolelo. V tuto chvíli se mi srdce rozdrtilo na miliony kousíčků. Začala jsem nahlas vzlykat a přes slzy jsem neviděla na cestu, ale bylo mi to jedno. Jediné co jsem chtěla, bylo, být doma.

Běžela jsem ještě dalších pár minut, až jsem se dostala do cíle. Doběhla jsem k hlavním dveřím našeho domu a snažila jsem se najít klíče v kabelce. Ruce se mi třepaly a tak mi to nějakou chvíli trvalo. Když jsem je konečně držela v ruce, chtěla  jsem klíček strčit do zámku, což bylo taky obtížné, protože mi spadly na zem. Nacož jsem zanadávala, zvedla je a konečně odemkla. Ihned jsem vešla do domu a  silnou ranou jsem dveře zavřela. Zády jsem se o ně opřela a svezla se po nich na zem. Přitiskla jsem si kolena k tělu, obličej jsem si schovala a začala ještě více plakat. Přes vzlyky jsem se nemohla pomalu ani nadechnout.

„N-nenávidím tě Mendesi!" zašeptala jsem do ticha a dál plakala.

Doma asi nikdo nebyl, protože nikdo nepřišel a nezeptal se co se stalo. V tuto chvíli jsem za to byla ale ráda.

Seděla jsem tam takhle asi hodinu, dokud na mě nepadla únava. Když už jsem neměla sílu ani brečet, vstala jsem a odešla do svého pokoje. Bez převlečení jsem si lehla do postele a zabalila se do deky. Po chvíli jsem únavou usnula.

Nevím, jestli se k tomu mám nějak vyjadřovat. 🙂 Doufám, že mě nebudete nesnášet. Ale už to chtělo trochu toho drama.

Love u~ ❤️